Víme již, že ve světě existovaly dvě varianty skautingu: romantická a duchovnější Setonova lesní moudrost (woodcraft) a Baden-Powellovi Boy Scouts, církevničtí a zdúrazňující především výchovu k dobrému občanství.

Po první světové válce, kdy se rozpadla čtyři velká impéria se staletými tradicemi (Rakousko-Uhersko, Německo, Rusko a Turecko) a na jejich troskách vznikly malé, národní a dlouho nestabilní útvary, kdy se rozbujel nacionalismus, kdy se pod vlivem Říjnové revoluce chtěly prosadit revoluční sociální síly, kdy se vedl boj proti světské moci církví, kdy Evropa byla ve varu, byla stabilizačním činitelem jedině vítězná Dohoda, v níž měly hegemoniální postavení Anglie s Francií. Nekritickým anglofilstvím zejména mladých generací lze si pak vysvětlit, proč se tak lavinovitě šířil v evropských státech (nikoliv ale pouze v nich) skauting badenpowellovský, zatímco směr setonovský byl opomíjen, poněvadž v podstatě ani dobře neznám.

V tu dobu nebylo téměř kulturního národa a státu, v nichž by skauting neovlivňoval mimoškolní výchovu a činnost dětí a nestával se předmětem zájmu všech složek, které byly na jejich výchově zainteresovány. Chtěj nechtěj musely k němu zaujmout stanovisko orgány státní moci, školy, rodiny, církve, politické strany a nejrůznější spolky a sdružení, pracující s mládeží. a že v tak bohatě diferencovaných společnostech nemohla být jejich hodnocení jednoznačně kladná, je nabíledni.

Co bylo předmětem jejich zájmu a kritiky?

Nikdy nebylo pochyb o tom, že podstatou skautingu byla jeho složka mravně charakterová, vyjádřená skautským slibem, zákonem a doporučeními. Soudilo se tak nejen u nás, ale všude jinde(+). Proto kritika skautingu byla zpravidla

Porovnejme však nejdříve jeho znění anglické a české:

On my honour I promise that I will do my best:

1. To do my duty to God and the King.

2. To help other people at all times.

3. To obey the Scout Law.

Slibuji na svou čest, jak dovedu nejlépe:

1. milovati vlast svou republiku Československou a sloužiti jí věrně v každé době,

2. plniti povinnosti vlastní a zachovávati zákony skautské;

3. duší i tělem býti hotov pomáhati bližním.

1. a Scouts Honour Is to Be Trusted.

2. a Scout Is Loyal to the King, His Country, His Scouters, His Parents, His Employers and Those Under Him.

3. a Scouts Duty Is to Be Useful and to Help Others.

4. a Scout Is a Friend to All, and a Brother to Every Other Scout, No Matter to What Social Class the Other Belongs.

5. a scout Is Courteous.

6. a Scout It a Friend to Animals.

7. a Scout Obeys Orders of His Parents, Patrol Leader, or Scoutmaster without Question.

8. a Scout Smiles and Whistles under All Difficulties.

9. a Scout Is Thrifty.

10. a Scout Is Clean in Thought, Word, and Deed.

1. Skaut je pravdomluvný.

2. Skaut je věrný a oddaný.

3. Skaut je prospěšný a pomáhá jiným.

4. Skaut je přítelem všech lidí dobré vůle a bratrem každého skauta.

5. Skaut je zdvořilý.

6. Skaut je ochráncem přírody a cenných výtvorů lidských.

7. Skaut je poslušný rodičů, představených a vůdců.

8. Skaut je veselé mysli.

9. Skaut je spořivý.

10. Skaut je čistý v myšlení, slovech i skutcích.

DOPORUČENÍ SKAUTŮM

1. Skaut nekouří a nepije alkoholické nápoje.

2. Skaut usiluje o čisté dospívání.

Od vysokoškolských studií, kdy jsem se začal vážně zabývat skautingem, nemohl jsem se zbavit dojmu, že jeho etická stránka není dílem B. P. Stopování, mapování, signalizování, pozorování lidí i přírody, první pomoc atd., to všechno souviselo nějak s generálskou profesí zakladatele skautingu, nebyl jsem ani udiven jeho "objevem chlapce", ale cítil jsem instinktivně, že rytířského ducha vdechl do skautingu někdo jiný, někdo, kdo chtěl reformovat lidskou společnost, někdo, kdo měl blízko k pedagogice a jehož názory přijal B. P.

Stopa se ukázala správnou. a když jsem se časem z různých pramenů dověděl, že John Ruskin býval častým hostem v rodině B. P. rodičů, bylo jasno, odkud zavanul vítr. Ruskin, profesor oxfordské univerzity, byl přece jedním z významných reformátorů mravní výchovy a zakladatelem Řádu sv. Jiří, jehož členové skládali při vstupu do řádového bratrstva slib a řídili se zásadami více než podobnými skautskému zákonu. Přílohou čís. 11 snažím se svůj názor podepřít a soudím, že i volba sv. Jiří za patrona skautů celého světa nebyla bez souvislosti s Ruskinovým pokusem.

Z literárních pramenů se dovídáme, že Ruskinův Řád sv. Jiří se nepodařilo realizovat, že zůstal jen velkým snem. Snad mohl být uskutečněn ve zcela izolovaných poměrech klášterních, ale otevřená společnost dospělých nebyla tehdy, před sto lety, a není ani dnes pravdivá, tím méně pak prostoupena křesťanskou láskou k bližním, odhodlaná pracovat nadšeně a podle svých sil k obecnému prospěchu. To všechno, je snad hudba daleké budoucnosti a může-li být uskutečněno, pak opravdu jen ve zcela nové, netřídní a láskyplné společnosti.

Kdo by se proto divil, že skautský zákon, posuzován dospělými z pozic sobecké, nevraživé a třídně diferencované společnosti byl nejen napadán, ale i tvrdě odsuzován.

Jak se zmíním v dalším, byly ovšem kritizovány i jiné oblasti skautingu.

Z velkého počtu kritiků badenpowellovského skautingu chci věnovat pozornost zejména těm, jichž význam byl celosvětový a jejichž úsudku se pak dovolávali i kritikové skautingu československého, sami v podstatě nic nového nepřinášejíce.

Bude to významná trojice osobností: Ernest T. Seton, John Hargrave a Frederic van Eeden.

a) Ernest Thompson Seton (1860 - 1946) se stavěl od roku 1916, kdy byl zbaven funkce náčelníka badenpowellovské organizace Boy Scouts of America, velmi kriticky k tomuto hnutí. Vytýkal mu oficióznost, výchovnou nevyváženost s převahou technických prvků skautingu, příliš mnoho parád a vojáčkování, příliš mnoho vnější činnosti a velmi málo nebo zhola nic z oblasti ducha. Nepokládal rovněž za správné, že badenpowellovský skauting nepřipouštěl koedukaci a že se omezoval jen na věkové rozpětí 8 - 18 let.

Tyto a jím podobné důvody (příloha 12.) vedly ho pak k tomu, že se cele věnoval své "Woodcraft League of America", jejíž myšlenky a mnohé výchovné prostředky ovlivňovaly blahodárně skauting ve všech zemích světa. a poněvadž jeho vliv v Československu byl obzvláště silný, je na místě uvést charakteristiku jeho vudkraftu, z níž je zřejmé nejen to, oč usiloval, ale i to, s čím v B. P. systému nesouhlasil:

"Vudkraft(+) přijímá za základ prosté poměry té které země, vytříbené a přizpůsobené pro použití dnešního dne. Vzorem pak jest ideální Indián.

- se obírá původně zotavováním a učí zábavě, která nic nestojí;

- poskytuje podle všeobecného uznání vedení čtyřmi cestami: těla, mysli, ducha a služby;

- je pro děti od 4 do 94 let;

- jedná s dětmi, dospělými a rodinou jako s celkem; a proto nezasahuje na pole jiné organisace; vudkraft drží rodinu pohromadě, místo aby každého posílal jinam;

- nemá vojenských rysů, jako: "execírku", salutování, trubky, uniformy vojenské, vojenské tituly pro hodnostáře, ani vojenských způsobů a ideálů; na místě jich užívá titulů indiánských, jejich organisace a malebnost;

- stále poskytuje svým následovníkům výběr směru

- rozeznává a používá všech vyvíjejících instinktů během celého období vzrůstu;

- poskytuje samosprávu a kmenové zřízení za vedení dospělých;

- miluje co nejméně oděvu;

- vnucuje všem tak dalece jak jen možno pravidelné slunění, denní styk s krásou nebes;

- vyvolává kouzlem táborového ohně a důstojností poradního kruhu magické prostředí za prostých obřadů se zabarvením a myšlením Rudochů;

- přidržuje se udělování poct podle pravidel, ne závodění;

- zdůrazňuje malebnost všem, nádech krásy a romantiky v bydlení, táboření, oděvu, odznacích, obřadech a představách;

- jest jediná organisace diktovaná dětmi dospělým, ostatní jsou diktovány dospělými dětem;

- jest nejstarší hnutí pro život v přírodě".

Bylo krásným rysem jeho povahy, že přes všechny výhrady, které měl k organizaci Boy Scouts, uznával také její přednosti, byl k ní tolerantní a věřil, že její osvícení jedinci najdou cestu k Lize lesní moudrosti. Vyjádřil to ostatně československým přátelům i v tomto listě(+):

Miloši Seifertovi, Praha.

Tvůj dopis jsem obdržel...

Jsem přesvědčen o tomto: Boy Scouts musí se vrátiti k lesní moudrosti (Woodcraft), poněvadž každá organisace, jakkoli dobrá, musí míti duchovní podklad, musí uznati životnost krásných věcí, musí se odvolávati k imaginaci a také musí míti nějaké prvky demokratické. Ježto Lesní moudrost jediná má všechno toto, zdá se nevyhnutelno,

že českoslovenští skauti (Boy Scouts) přejdou do Ligy lesní moudrosti. Skauti (Boy Scouts) v Americe tak činí, nikoli jako organisace, jako spíše takto: Přijímají naše myšlenky a metody a zapomněli docela na nějakou myšlenku opozice nebo nepřátelství.

Ernest Thompson Seton.

I když se jeho přání nesplnila do puntíku, zůstává skutečností, že miliónům chlapců a děvčat, ba i dospělých, roztroušeným po celém světě, zpříjemnil svými knihami a myšlenkami jejich mládí a život. Přesně tak, jak napsal ve svém odkaze:

Poněvadž jsem poznal trýzeň žízně,

vykopal jsem studnu, aby i jiní

b) Zcela svérázné postavení mezi kritiky skautingu měl John Hargrave (++), úspěšný spisovatel a nejvýznamnější zástupce indianismu na evropském kontinentě, známý pod přezdívkou White Fox - Bílá Liška.(+) Již jako hoch byl nadšen zálesáckými myšlenkami Setonovy Woodcraft Indian, které marně hledal v badenpowellovském skautingu, jehož byl členem. Píše(++), že se "jako skaut všude vyhýbal vojenskému výcviku, oddílům s trumpetami a vojenského rázu, parádám a inspekcím starých jenerálů armády a admirálů námořnictva na odpočinku". Postupně zjišťoval, že si ze skautingu vybírá jen stránku zálesáckou a že ho pranic nezajímá ani polovojenský výcvik, ani prokazování poct státní vlajce, ani loajalita k panovnickému rodu projevovaná zpěvem hymny "God save the King" (Bože, krále chraň)". On a velmi mnozí jiní se cítili být osamělými

Svojí knihou "Lonecraft" (Síla Samoty) se dostal do sporu s oficiálním vedením Hlavního stanu v Londýně. a když po válce napadl v jednom ze svých článků jeho nedemokratickou strukturu a nedostatečný zájem vysokých skautských pracovníků o skutečné potřeby mládeže, označiv za brzdu rozvoje skautingu v Anglii samotnou "The Royal Charter 1912" (+), byl v roce 1921 z hnutí Boy Scouts vyloučen.

Co vytýkal Hargrave badenpowellovskému skautingu?

V podstatě dvě věci:

a) že zneužil šlechetných myšlenek Setonových k výchově chlapců pro boj "za vlast a krále" a přizpůsobil je sobeckým zájmům imperialistů a válečných dravců, nebo jinak, že pominul filozofické a humanitní ideje Setonovy Lesní moudrosti a že z jejích pouze praktických disciplin (her, stopování, zpravodajství, orientace, prvé pomoci atd.) upekl "velmi pěkně vonící císařský řízek", chutnající každému králi, kaizru, khanovi, mikadovi, caru, princi apod.;

b) že spojoval dvě věci, jež se spolu mísit nedají: světové bratrství (World Brotherhood) s nacionalismem, omezeným patriotismem a myšlenkou imperialistickou a že neprolnul své skautské hnutí touhou po světovém míru a úsilím o jeho uskutečňování pomocí "Federace lidského plemene".

Ale Hargrave nebyl spokojen ani se Setonovou Woodcraft League. Nestačí, píše, míti jen zdravou znalost přírody (ptáků, zvířat, stromů atd.) a tábořiti venku, musí tu býti také určitá politika světového míru a bratrství. "Nebude-li těchto zásad, přijdou lidé s imperialistickými myšlenkami a řeknou: "Ha, to je znamenitý výcvik chlapců, celá tato woodcraft, a budeme mít zdatné a připravené muže hájit naše císařství". Ale poněvadž E. T. S. nepřinesl takovou politiku, nechal otevřenou příležitost B. P. a jeho starým vojenským přátelům z Indie a jihoafrické války, že připojili imperialistickou politiku britského císařství.

A tak čekáme ještě od Setona, že dá Lize lesní moudrosti určitou politiku míru a světového bratrství.(+)

Ve snaze odstranit nedostatky obou skautských systémů založil v roce 1921 "Bratrstvo Kibbo Kift" - Kibbo Kift Kindred (KKK), jehož členem se mohl stát každý, kdo souhlasil a podepsal "Úmluvu Lesního Bratrstva" (příloha 14.). Charakteristiku svého hnutí a tím i odpověď na otázku "Kdo jsme?" podal v tomto interviewu s jedním novinářem:

"Jest hnutí vaše politickým hnutím?"

Nikoliv. Leda že byste měli za to, že zdraví, zručnost, služba druhým a světový mír jsou cíle politické. Máte-li za to, pak je naše bratrstvo politické.

"Jest připojeno k nějaké politické straně? - NIkoli.

"Jest to náboženské hnutí?" - Ano.

"Jest připojeno k nějakému náboženskému sboru?" - Nikoli.

"Jakým způsobem jest náboženské?" - Jest určitě náboženské, protože uvádí v praxi světové náboženství: "Čiň druhým, co bys sám chtěl, aby činili tobě."

"Jak se liší od takového hnutí jako je skautské?" - Hnutí Lesního Bratrstva jest úplně jiné, poněvadž zahrnuje muže, ženy, hochy a děvčata a protože jest hnutím za světový mír proti krvavému imperialismu na jedné straně a krvavé Revoluci na druhé straně.

"Jest to vlastenecké hnutí?" - Ano. Učí svět vlastenectví a světovému občanství. Jako musíš být zdatným, pomáhati druhým, býti světoobčanem užitečným rukama a pracovati vždy pro světový mír a bratrství.

"Jest to pacifistické hnutí?" - Věříme, že příčina válek může být odstraněna činným společným úsilím všech rozumných lidí. Věříme, že potřebujete-li Mír, musíte jej připravovati a věnovati tolik času a peněz mírové organisaci lidstva, co jste rozplýtvali organizací války. Je-li toto pacifismus, jsme pacifisty.

"Čekáte, že budete velkým lidovým hnutí?" - Nikoli. Velká lidová hnutí se odvolávají na široké lidové city

"Jak tedy doufáte působiti na život davu?" - Soustředěným a souladným působením řady vyškolených a spolehlivých mužů a žen pracujících ve svém vlastním okruhu a klidně pronikající každou stávající instituci.

"Jakási tajná společnost?" - Nikoli. Otevřené spiknutí vnikající mírumilovně do škol, kolejí, společnosti, hnutí, sekt, sněmů, sborů a území, aby uplatňovalo postupně, co je vysloveno v Úmluvě.

"Nebude to trvati generace?" - Bude. Vadí to? Kdo pospíchá? Vývoj nikoli.

"Proč se tolik zajímáte o děti, proč nerozvíjíte své hnutí pouze mezi dospělými?" - Poněvadž dítě před sedmi lety stojí za tucet lidí po čtrnácti letech. Dítě dnešní chce býti v takových školách, kolejích, dílnách a pod takovou správou, jaké bude chtít mít zítřejší muž a žena Lesního Bratrstva. Dnešní dospělý svět jest již na půl mrtev - žil svůj život na polovic - začneme svou výchovu Lesního Bratrstva počátkem dětského života.

"Proč lpíte na ručních pracích?" - Protože člověk je zvíře s nástroji a dovolil modernímu průmyslnictví a hromadné výrobě, aby ho připravila o jednu z největších radostí života - obratnosti a důmyslného vyrábění vlastního rukama.

"Myslíte, že ruční práce nastoupí na místo hromadné výroby?" - Nikoli. Ale uznali jsme, že je tolik místa pro rukodílnou práci v našem životě dnes jako pro tenis, zevlování na footbalové zápasy, chození do kina a čtení knih. Člověk, jenž má ve špičkách svých prstů schopnost pracovati má skutečný prostředek, jak vyjádřiti sebe. Většina lidí je "strojem", protože neznají prostředku jak dáti výraz své osobnosti.

"Ve vaší Úmluvě je mnoho věcí, v jejichž uskutečnění nemůžete nikdy doufat". - Ano. Ale dílo Lesní Moudrosti (poněvadž je vštěpována v duši dětem dnešním) bude pokračovati, až dávno už se rozpadneme všichni v prach. Jest plno času.

"Rozšířili jste se do jiných zemí?" - Ano. Do Itálie, Německa, Holandska, Ruska, Francie, Alžíru. To není špatné na dvě léta práce, že ano?

"Jak vymáháte kázeň?" - NIjak. Ale kázeň u Lesního Bratrstva jest železná, protože každý člen jest nadšený a horlivý, aby vykonal své dílo.

"Jak se zbavíte vlažných členů?" - Docela snadno. Odpadnou.(+)

I když se K. K. rozšířilo do řady států a bylo přístupné všem, bez rozdílu věku, pohlaví, rasy či náboženství, nenabylo nikde a nikdy charakteru významné organizace (v roce 1923 blížil se počet jeho členů v Anglii teprve 1 000(++)). Světová veřejnost skautská brzy vycítila, že jde spíš o bratrstvo dospívajících a dospělých členů, "v němž pod zášitou nadšení pro táboření, ruční práce, život v přírodě jde hlavně o jakousi stranu sociální stojící ve styku s revolučními skupinami, zatímco zavrhuje oficiální komunismus(+++).

Pro "nepolitický" a zejména pro náboženský skauting byla tato základna nepřijatelná, a proto nepřekvapuje, že P. Jacques Sevin, generální sekretář "Office International des Scouts Catholique" (Mezinárodní úřad katolických skautů) zatratil K. K. K. slovy: "Diese durchwegs theosophische und bolschewistische Vereinigung hat mit dem Pfadfindertum nichts mehr gemein" (toto veskrze teosofické a bolševické sdružení nemá se skautstvím pranic společného).(++++)

c) Třetím význačným kritikem ideových základů badenpowellovského skautingu byl hollandský lékař, spisovatel, básník, teoretický socialista a praktický sociální reformátor Frederik van Eeden (3. 5. 1860 - 16. 6. 1932). Ve svém

"Otevřeném listu skautům", datovaném v září 1911(+) (příloha 15.), vítá sice vznik a rozvoj skautského hnutí, ovšem za předpokladu, že bude chápáno a prováděno vážně a že skauti budou vždy "samostatně myslit a zkoumat", co se od nich v novém hnutí požaduje a budou-li vůbec schopni plnit zejména slib a příkazy, které jim jejich zákoník ukládá.

Uvedu některé jeho myšlenky:

1. Skautské heslo "Buď připraven!" by mělo být vykládáno nejen jako příprava na vykonání dobrého skutku, ale i jako příprava na odpor, kterého je třeba.

2. Jak může křesťanský a především katolický skaut skládat slib, když v Bibli ústy Ježíše samotného slib rozhodně naleznete zakázán?

3. Proč vám, skautům, nikdo nevysvětlí, že "Zákon, Autorita, Vlast, Král, Svědomí a Bůh" ať těm slovům jakkoli rozumíte - jsou spolu navzájem velmi v rozporu?

4. Slíbili jste věrnost Jejímu Veličenstvu královně (holandští skauti - pozn. R. P.), jíž se lidé klaní jako bytosti vyššího řádu a vy můžete být vyzváni, abyste v čas potřeby položili za ni život. Ale což, když vám jiná autorita (rodiče, učitel, vůdce oddílu - pozn. R. P.) napoví, že královna je beze vší pochyby řádná, šlechetná dáma, ale bez zvláštního nadání. A že se stávají a byly už královnami osoby hloupé, zlomyslné, slabomyslné, nemravné? Ale zákon vám pod trestem žaláře zakazuje mluvit neuctivě o "Veličenstvu" s vlastnostmi špatnými?

A což když vám, katolickým junákům (holandským - pozn. R. P.) sdělí váš církevní představený, že to všude oslavované, uctívané a pozdravované "Veličenstvo" patří k nešťastným lidem, kterým se říká kacíři, a že ačkoliv se před ním klaníme a jemu vstříc jásáme, beze vší pochyby nedosáhne spasení. Co vy na to?

5. Na každého čestného člověka přijde určitě den, kdy musí volit mezi pravdou, kterou sám cítí a úctou před míněním druhého. Budete stát na poznané pravdě a budete připraveni vzdorovat státní či jiné moci a představeným?

6. Která autorita je oprávněna, která je vyšší, která

Královna (holandská - pozn. R. P.) a německý císař říkají, že jejich moc je z Boha. Ale moc římského papeže je přece také z Boha. Které autoritě dáte přednost?

Protestanté neuznávají božskou autoritu papeže a tvrdí, že nejvyšší autoritou je bible. Jiní dokazují, že nikoliv bible, ale božský hlas našeho svědomí musí se státi rozhodujícím před každou poslušností a opět se vyskytnou někteří, kteří ani královskou, ani papežskou, ani biblickou, ani božskou autoritu nebudou chtíti uznati a ničeho nechtějí poslouchati než pravdy, kterou rozumějí vědu a lidský rozum.

Jak se v tom všem vyznat?

7. Připustíme-li, že Bůh mluví všem z vlastního svědomí, pak, je-li mé svědomí jiné než svědomí "těch ostatních", co Bůh ode mne vlastně žádá a jaká je jeho skutečná vůle? Není v takovém případě dokonce mé svědomí mylné a mám bezmyšlenkovitě přijat svědomí těch jiných?

8. Skautům kteří chtějíce splnit svůj denní dobrý skutek se mnohdy zdá, že je málo splašených koní, které by mohli zachytit, málo dětských kočárků, které sjíždějí do příkopu, málo žen, které padají ze svého kola, málo cizinců, kteří nemohou nalézti cestu.

"Ale mě se zdá, že kdyby jednou šli vykonat svou obhlídku nikoli v lese na polích, ale v zastrčených čtvrtích velkých měst, nebo v dělnických domech velkých továrních míst, nebo v chudých venkovských domech velkých továrních míst, nebo v chudých venkovských osadách, pak by s hrůzou objevili, jak místo aby si nevěděli rady a lžičkou pomoci za den, nevystačili by s oceánem sebeobětující lásky, aby jen malou část lidské bídy zmírnili."

Takto a podobně uvažuje Eeden i o rovnosti bohatých a chudých skautů, o tom, zda je skutečně hanba - jak se mluví ve skautských příručkách - vzít peníze za nějakou prokázanou službu atd.

Závěrem dochází k názoru, "že celé skautství je velmi pěkná věc pro mládež, která nemá co opouštěti, ale že dospělí lidé se vší svou čestností a rytířskostí nemohou vytrvati - a že enthusiasmus některých lidí, třeba to mysleli dobře (zakladatelé a propagátoři skautingu - pozn. R. P.) nesmíme bráti tak vážně a slova jejich na zlatých vážkách odvažovati".

A dospívajícím skautům prorokuje:

"Vy nemůžete vytrvati. Krásné vlaječky, které jenerál Baden-Powell a pan Dudok van Heel (zakladatel skautingu v Hollandsku - pozn. R. P.) vám dali do rukou, opět zahodíte a skautskou morálku se svou výzbrojí pověsíte na hřebík, až vám bude sedmnáct let".

Zdálo by se, že po tak tvrdé kritice nezůstane na skautingu nic pěkného. Ale Eeden přece jen "nevylučuje možnost, že v této skautské organisaci díky naivnímu zákonu vytříbí se někteří svými vlastními požehnanými vlohami a uznáváním jich méně požehnanými kamarády ve skauty prvé třídy. Ve mladé lidi, kteří z blyštivých hesel učiní vážný životní a pracovní příkaz - kteří tento trochu neurčitý plán zakladatelů rozvinou v strhující moc. Rychlý vzrůst hnutí dokazuje, že tu skutečně něco správného jest. Myšlenka, spojiti dobrou zábavu mládeže s užitečným výcvikem a hleděti rozvinouti, co v mládeži jest nejkrásnějšího, se ujala. Kdo by necítil práva, ještě více očekávat, než dosud se nám zdá uvěřitelno?"

A aby skautské hnutí mohlo být bráno vážně a nepřivádělo svým slibem a zákonem mladé lidi do krizí, navrhuje jim místo "zákoníku" deset pravidel, nezasahujících do zákona, státní moci, vlastenectví, představenstva a církví.

1. Žádných peněz nechtíti vydělávati kromě za rovnocenné poskytnutí rozhodně užitečné práce, jež přímo nebo nepřímo společnost obohacuje a zlepšuje.

2. Žádné peníze nepovažovati za osobní majetek, jež bez osobních zásluh - tedy náhodou, hrou, darem nebo dědictvím do rukou mi přišly.

3. Všechny peníze, které by raději zahodil, než aby si je pro sebe ponechal, uložiti do společné pokladny,

4. Svoji domácnost nevésti značně nad úroveň svých méně zámožných kamarádů.

5. V každé výměně nebo obchodu nejenom úplně upřímně, ale také dokonale otevřeně se zachovati.

6. Odmítati každý soukromý majetek, kromě ke skutečné vlastní potřebě.

7. Nemíti žádné účasti na něčí nevědomosti, chudobě nebo službě tím, že se uzavírá všem závazkům.

8. Přímo nebo nepřímo nemíti účast na nešlechetných nebo nečestných praktikách a také netrpěti, aby jeho jménem nebo na jeho zodpovědnost jinými byly prováděny.

9. Snažiti se, aby všechny jeho životní potřeby byly opatřeny za čistých podmínek a čestným způsobem.

10. Pracovati a spořiti, pokud je v něm síly a pokud ještě jest v jeho moci mírniti nouzi.

Třebaže Svaz skautů Eedenovu kritiku odmítl(+) jako neseriózní a podrážející skautingu nohy, nelze nepřiznat, že měla svůj dopad jak ve SJS RČS, tak v ostatních československých skautských i woodcrafterských organizacích a že sehrála svoji negativní roli ve snahách o sjednocení československého skautingu.

V období do roku 1925 bylo badenpowellovské skautské hnutí v cizině kritizováno velmi mnoha dalšími jedinci i nejrůznějšími orgány, institucemi z různých zorných úhlů, takže se nezřídka stávalo, že pochvala a uznání jedněch střídaly pochybnosti a odsouzení druhých.

Uvedu několik příkladů.

a) Tzv. "pokrokové" kruhy vytýkaly skautingu jeho soužití s křesťanskými náboženstvími, zejména s katolickým, a dovolávaly se projevů sympatií a žehnání jak papeže, tak mnoha kardinálů, biskupů a prelátů v nejrůznějších zemích.

N druhé straně "konzervativci" a některé církevní kruhy odsuzovali skauting pro jeho sepětí se svobodným zednářstvím(+), pro což nacházeli doklady v účasti vysokých zednářských hodnostářů v ústředních sborech skautských vedení, v pojmenování nejmladších ratolestí skautské rodiny názvem "vlčata", v oblibě zelené barvy u skautů, v zavedení odznaků lilie a swastiky(++) a zejména ve skutečnosti, "da sich das Freimaurertum fast in allen Ländern der Pfadfinderbewegung von Anfang an gewogen gezeigt hat" (že se od samého počátku stavělo svobodné zednářství ke skautskému hnutí s porozuměním a bylo mu nakloněno).

b) Proti stranicko nepolitické výchově ve skautingu, která ponechávala každému skautu možnost rozhodnout se svobodně a bez předsudků v době plnoletosti, do které politické strany se přihlásí, postavily socialistické strany téměř všech evropských států požadavek právě opačný: výchovu třídně politickou. Jako doklad uvádím citaci poměrů ve Švýcarsku(+++):

"Führer der Sozialdemokratischen Partei bezeichnen die

Pfadfinderbewegung als Mittel zur Beeinflussung der Jugend im Sinne der bürgerlichen politischen Parteien. Als Gegenbewegung ist die Organisation der Roten Falken ins Leben gerufen worden". (Vůdcové sociálně demokratické strany charakterizují skautské hnutí jako prostředek k ovlivňování mládeže v duchu buržoazních politických stran. Jako protihnutí byla vyvolána v život organizace "Rote Falken" - Rudých sokolů).

c) Bylo obvyklé, že skautské organizace badenpowellovského typu, hlásící se svým slibem k věrnosti a službě vlasti a vychovávající dobré občany dbalé pořádku a zákonů své země, byly vládnoucí stranou nebo koalicí vládních stran buď podporovány, nebo alespoň uznávány za státotvorné a spolehlivé.

Naproti tomu strany opoziční, usilující buď o změnu státního zřízení, nebo alespoň o porážku vlády, odmítaly loajální postoje skautských ústředí, označovaly jejich výchovu za reakční a kladly otázky, zda např. Ježíš, Mahátma Gánghí či Lenin aj. byli dobrými občany či nikoliv.

Zajímavé však bylo, že jakmile se politická opozice dostala k moci a stala se stranou vládní (např. sociální demokraté ve Švédsku nebo KSČ v období 1945 - 48), její postoj ke skautskému hnutí odmítavý nebyl.

d) Politicky neutrálním pedagogům se líbilo, že skauti jsou ukáznění, bystří, samostatní a všímaví, socialističtí vychovatelé hodnotili tyto vlastnosti jako "kriminalistische Ausbildung" (kriminalistický výcvik).

A tak bychom mohli pokračovat dále.

Velmi často byl badenpowellovskému skautingu vytýkán nekritický nacionalismus, jindy zase internacionalismus ba i kosmopolitismus. K těmto vážným námitkám musela zaujmout stanovisko dokonce mezinárodní skautská konference v Kodani v r. 1924 a ve zvláštní rezoluci vyhlásit (příloha 16.), že skautské hnutí má skutečně takový trojjediný charakter: národní v tom, že v každé zemi je řízeno národními organizacemi, které vychovávají své členstvo ve zdravé a vlastnímu národu prospěšné občany; mezinárodní je v tom, že nezná národní a státní hranice v přátelství skautů; univerzální v tom, že trvá na bratrství skautů všech národů, ras, společenských tříd a náboženského vyznání.