Jejich úvodní částí byla reprezentační výstavka rukodělných prací všech věkových kategorií skautů a skautek, spojená s výstavkou skautské a příbuzné literatury, naší i zahraniční symboliky a osobní i táborové výzbroje a výstroje včetně sportovních potřeb, zapůjčených firmami Rott a Šulc. Konala se ve velkém sále Klementina ve dnech 18. června až 2. července a její scénář i instalace byly dílem bratří Jaroslava Neumana a Jana Nováka. Výstava, rozdělená na část všeobecnou, oddělení uměleckého projevu a odstrašující, ale výchovně velmi působivý koutek "skautského nevkusu" (+), byla velmi navštěvována nejen skauty, ale i pražským obecenstvem a její úspěch byl nepopíratelný zejména u zahraničních delegací.

Hlavní sjezdové dny byly zahájeny mohutným průvodem Prahou, jehož se účastnilo na 7 000 skautů. I když počasí průvodu nepřálo, vyzněl hold představitelům státu velmi impozantně a slavnostní přehlídka junáků na nádvoří Hradu se konala za slunné pohody. Rád bych uvedl, že v průvodu hrálo několik kapel, z nichž nejobdivovanější byla junácká kapela z Jindřichova Hradce.

Vlastní sjezdový program se konal ve velkém táboře, zbudovaném skauty na Císařském ostrově u Troje. Kromě několika táborů ubytovacích byl postaven mohutný hangárový stan první pomoci, stany dílenské, tiskárna sletového časopisu "Táborníček", zemljanka i stan na vysokých kůlech a ve větvích, dále indiánský tábor se stany Tý-pí a pestrým totemem. V areálu tábořiště byly dále umístěny naše svérázné podsadové tábory, ukázky tábora putovního, oldskauti zbudovali srub a chatrč z chvojí a vodní skauti,

Toť se rozumí, že i skautky měly svůj samostatný tábor s proutěnými podsadami, které byly návštěvníky obdivovány stejně jako malované podsady bratří ze Slovenska a z Moravy. Samostatný tábor měly i oddíly Bí - Pí skautů.

I když podívaná na výstavbu táborů byla příjemným zážitkem, vrcholné uspokojení přineslo teprve jejich oživení hrami, písněmi, národními tanci, ukázkami skautské zručnosti i dovednosti na souši i na vodě, výstupy na podiu, vařením i pečením na polních kamnech (lívanečky a pečenou husu jsme prodávali návštěvníkům) atd.

Při denním zaměstnání i při večerních táborových ohních koncertovaly skautské orchestry.

Návštěva obecenstva byla celkem slušná a čeho jsme si velmi vážili, byl zájem mnoha členů vlády, včetně minist. předsedy dr. E. Beneše, který zastupoval prezidenta republiky, dlícího na oficielní návštěvě v cizině.

Kromě programu určeného návštěvníkům byly uspořádány pro junáckou mládež též závody: skautské (stavba stanů, signalizování, první pomoc, pozorování), sportovní a lehkoatletické (volejbal, házená, přetah lanem, cyklistika), vodních skautů (plování, kanoe, pramice), a v uměleckém projevu (zpěv sólový, sborový, housle s doprovodem klavíru, hra na klavír a recitace).

Do rámce sjezdového programu patřilo také slavnostní představení Prodané nevěsty v Národním divadle, prohlídka Prahy, jízdy parníkem, zájezdy na Karlštejn a účast na oslavách pětiletého výročí bitvy u Zborova.

Třebaže jarní skautské slavnosti, pořádané bez finanční podpory veřejnosti a státu, skončily deficitem, který jsme velmi těžce vyrovnávali, jejich uskutečnění bylo "obdivuhodným činem, který bude v dějinách našeho skautingu vždy důležitým mezníkem. Odděluje dobu prvých kroků skautingu u nás od období, v němž skauting pracovati může plnou silou na širokém poli, jež mu je dnes k dispozici. Přesvědčili jsme se vzájemně o své cíle, o životnosti své ideje a vrátili se k práci na zvýšenou oddaností a odhodláním dáti skautingu vše své nejlepší".(+)

Další událostí, která posílila v r. 1922 prestiž SJS RČS a osobně též A. B. S., bylo založení Svazu slovanských skautů a skautek (L Association des Scoute et Girl Guides Slaves). Přípravné práce a potřebné konzultace byly provedeny již při setkání delegací v Londýně (1920), ve Varšavě a později v Praze. Na jejich základě mohl A. B. S. učinit na valném sjezdu Svazu v únoru 1921 toto předběžné prohlášení:

"V rámci Světového Bratrstva mládeže pokusíme se vybudovati užší svazek skautů slovanských národů. Poláci i Jihoslované, Rusové, Ukrajinci, hlásí se už k práci, ostatní k ní pozveme, aby i v tomto směru skauting vykonal to, co se dosud nepodařilo dospělým a co tedy snad povede se mládeži slovanské".(++)

Bylo-li další jednání zdlouhavější, než jsme si přáli, pak nikoliv proto, že by mezi skautskými organizacemi Československa a Polska byly nejasnosti, ale pro napjaté vztahy mezi oběma státy v otázce Těšínska, Spiše a Oravy. Příznivější politické klima se vytvořilo až koncem roku 1921 po podpisu československo-polské smlouvy o vzájemném respektování územní integrity, a tak v atmosféře očekávaného podpisu spojenecké smlouvy mezi ČSR a Jugoslávií(+++), ustavil se z popudu A. B. S. Svaz slovanských skautů a skautek (SSSS) dne 1. července 1922 v Praze.

Na přípravné schůzi, kde byla projednávána jeho organizace a zpracovány stanovy, byli přítomni: za Jugoslavii dr. M. Dž. Popovič, za Polsko H. Sakowiczówna a T. Sopočko, za Rusy emigranty Lutchazarof a konečně za Československo Ant. B. Svojsík, J. Rossler - Ořovský, M. Vetterová a Vrat. Židlický.

Nejbližšími úkoly SSSS byl společný postup na foru mezinárodním, vydávání společného časopisu ve čtyřech slovanských jazycích (příloha 50.), výměna skautů při prázdninovém táboření a intenzivní posilování bratrských vztahů mezi slovanskými skauty a národy.

Vedení SSSS bylo svěřeno prezidiu, za jehož členy byli zvoleni Ant. B. Svojsík, náčelník SJS RČS jeho prezident, a generál Józef Haller, náčelník Zwiazku Harcerstwa Polskiego, dr. M. Dž. Popovič, náčelník skautů jugoslávských a Oleg Panťuchov, náčelník skautů ruských jako viceprezidenti. Prvním generálním sekretářem se stal br. T. Sopočko z Varšavy.

V roce 1924 vstoupilo i Bulharsko do SSSS a od té doby se počet členů již nezměnil.

I když byla úzká spolupráce slovanských skautů na všech stranách vítána, vyvíjela se, jak ukáži později, jen zvolna, a nikoliv bez obtíží.

Zmínil jsem se již, že ze všech skautských organizací v ČSR jedině SJS RČS splňoval podmínky členství ve světovém ústředí, a byl proto od roku 1920 považován za reprezentanta československého skautingu. Šlo však o to, aby byl více než pouhým členem a aby jeho mezinárodní prestiž přispíval k pevnému postavení Svazu i doma.

Příležitost se nabízela na světové skautské konferenci v Paříži, konané po našich národních slavnostech v červenci r. 1922, na níž mělo být zvoleno ze zástupců dvaatřiceti členských států devítičlenné komité, jehož úkolem bylo řídit světové skautské hnutí. Velmi nám záleželo na tom, aby náš náčelník A. B. S. byl do tohoto světového výboru - The Boys Scouts International Committee - zvolen.

Abychom dosáhli Svojsíkovy popularity a přesvědčili mezinárodní skautskou veřejnost o vysoké úrovni skautingu v Československu, pozvali jsme k účasti na našich jarních slavnostech světového náčelníka Sira B. P., který sice pro jiné zaneprázdnění nepřijel, ale vyslal za sebe ředitele mezinárodní skautské kanceláře Mr. H. Martina. Ten byl přijetím a průběhem našich slavností tak nadšen, že o nich podal skvělý posudek na pařížské konferenci a spolu se zástupci Anglie, Švýcarska, Jugoslávie, Hollandska, Polska, Rakouska a Švédska, kteří byli v Praze rovněž přítomni, navrhl Svojsíka za člena mezinárodního výboru. a když si i delegáti ostatních zemí prohlédli naši expozici na skautské výstavě v Paříži, která měla nejméně o třídu lepší úroveň než expozice jiné a když Svojsík sám se nadto dobře uvedl svým referátem o našich prázdninových táborech, byla jeho volba zajištěna.

Z mezinárodního hlediska to byl skvělý úspěch, neboť v devítičlenném výboru byla rezervována dvě místa Anglii a tolikéž USA, jako "skautským velmocem", takže na zbývajících třicet států zbylo jen pět míst.

Jak vysoko se hodnotilo členství v mezinárodním výboru, můžeme posoudit z hlasů polského tisku(+), který - i když např. uznával, že "při skautské výstavě museli jsme přinesené výstavní předměty uschovati, neboť vedle cenných a značně lepších předmětů československých byly by se úplně minuly cíle" - nesl velmi těžce, že jejich generál Józef Haller do mezinárodního výboru povolán nebyl. Přitom bylo Polsko počtem svých skautů - harcerů na třetím místě světového skautingu a v Evropě na místě druhém (příloha 51.).

Od této události vzrostla nesmírně autorita Svojsíkova, takže se stal uznávaným odborníkem skautingu nejen ve světě,

Když po návratu z prvního skautského Jamboree v Londýně referoval A. B. S. v náčelnictvu Svazu o jeho průběhu a srovnával úroveň našeho a světového skautingu, řekl: "Po stránce ideové a technické náš český skauting není nikterak pozadu, ba v prázdninových táborech máme primát. Jen v organizaci, kázni, výzbroji třeba zdokonalení. Bude naším úkolem prohloubiti svou organizaci, neboť v tom jsme pozadu za cizinou".(+)

A byl to postřeh velmi správný. Počet oddílů i členů Svazu plynule vzrůstal (++), a poněvadž pražské ústředí nemělo prostředky na zařízení kanceláře a dokonce již nikoliv na placené administrativní síly, bylo - k prospěchu dalšího vývoje skautingu - direktivní řízení centra velmi chabé. Vznikal stav, v němž museli mimopražští pracovníci, především vůdcové, vytvářet skauting podle svých představ a šlo v té době hlavně o usměrňování jejich činnosti, o spolupráci vůdců pracujících v témž místě nebo nejbližším okolí, o dodržování zásad stanovených pro skautské zkoušky a zejména pak o to, aby se do čela oddílů nedostaly osoby nepovolané.

Vypracovat jednoduchou, decentralizovanou a přitom dokonalou organizaci vyhovující uvedeným potřebám hnutí nebylo v našich podmínkách snadné (existující organizace

a spolky, např. Sokol, měly členstvo převážně dospělé) a proto zvláštní organizační komise Svazu, ustavená již na podzim roku 1920 rozhodla, zavést u nás skautskou organizaci podle vzoru Anglie a Ameriky, která byla ostatně přejímána i jinonárodními skautskými svazy.

Bylo chvályhodné, že angloamerický vzor nebyl napodobován otrocky, ale přizpůsoben územní organizaci republiky a principům naší státnosti. Projevovalo se to zejména v daleko větší demokratizaci a decentralizaci hnutí, v níž bylo pamatováno zejména na samosprávu výchovných složek i organizačních celků. Náčelník A. B. S. to vyjádřil v předmluvě své příručky(+) takto: "Principy podobné organizace, na jaké spočívá ústavní zřízení Spojených států, zavedeny byly i ve světovém skautingu. V československém skautingu svazovém byly však ještě prohloubeny. Úplná autonomie každé jednotky je tu až do těch nejkrásnějších mezí zachována. Autonomní je oddíl, autonomní je místní sdružení, autonomní jsou útvary okresní i župní. Každá z nejnižších organizačních jednotek, každý oddíl, má právo hlasováním svého zástupce spolurozhodovati o zásadách a cílech, má možnost svobodnou, tajnou volbou jmenovati vedoucí celé organizace a důvěrou jim vyslovenou nebo odepřenou, práci jejich schvalovati nebo odmítnouti."

Ale nová organizace Svazu (příloha 52.) nebyla sympatická jen svojí demokratičností, ale i tím, že na nejčestnější místo v hierarchii svých pracovníků postavila oddílového vůdce. Bylo to ostatně zřejmé i z uznávaného výroku, že skautský oddíl může vykazovat dobrou činnost i bez náčelníka Svazu, nikoli však bez svého oddílového vůdce.

Byla to určitě pravda, ale jen potud, pokud byl vůdce oddílu mužem osvíceným, vysoce vzdělaným a pracujícím v součinnosti s ostatními výchovnými činiteli, zejména se školou a rodinou. Aby tomu tak bylo v co největším počtu případů, bylo třeba trvale zvyšovat skautskou kvalifikaci vůdců a postarat se o to, aby se mohli radit o své práci.

Na tuto otázku mohu dát přesnou odpověď, neboť jsem pořídil k 1. květnu 1922 přehled registrovaných oddílů Svazu jak podle zemí, tak podle věkových kategorií a navíc poprvé také podle autonomních složek Svazu (příloha 53.). Rozmístění oddílů a ostatní údaje byly zveřejněny na veliké nástěnné mapě republiky na skautské výstavě v Klementinu. Vzpomínám, že velkým překvapením byla zejména tehdejší struktura Svazu: 81 % oddílů svazových, 17 % oddílů BíPí skautů a sotva 2 % Psohlavců.

Od Národních skautských slavností do konce roku 1922 vzrostl pak počet oddílů o dalších 20 %. Přesný stav členstva a složení junácké svazové rodiny je zřejmý z přílohy 54.

V jubilejním roce 1922 nebyli jsme již ušlápnutou malou organizací, ale významnou složkou společenské struktury našeho státu, schopnou rozvíjet se ve všech složkách.

V jedné z předchozích kapitol jsme poznamenal, že SJS RČS jako pokračovatel spolku JČS, byl až do r. 1922 opětovně obviňován z nevlastenecké činnosti za války a náčelník A. B. S. dokonce z kolaborace s rakouskou armádou a z navazování a udržování kontaktů s místodržitelem. I když byla většina těchto pomluv vyvrácena v podstatě již na půdě někdejšího JČS i později v období vzniku SJS RČS, ukazovalo se, že zejména mimopražští pracovníci Svazu byli jimi dezorientováni a že jim věřila i část veřejnosti. Mladá generace vůdců žádala proto jasné vyjádření náčelnictva a vynutila si vydání pamětního spisu "Na obranu českého skautingu" (příloha 55.), z něhož jsem již uvedl některé citace.

Ale Svojsíkovi kritikové a odpůrci uváděli mnohá tam uvedená tvrzení a vysvětlení v pochybnost a je třeba opětovně přiznat, že nikoliv bez úspěchu. Doložím to znova na nejvážnějším obvinění, jež se týkalo slavností v Klamovce, pořádané v květnu 1915 a diskutované již v I. díle mé ZJS.(+) V obhajovacím spise se o ní praví(++), že

vlastním pořadatelem slavností v Klamovce bylo komité pražským dam, nikoliv my, skauti stavěli tam jen tábor a vypomáhali službami v bufetu,

místodržitele nezval ani bratr Svojsík, ani výbor spolku Junák - český skaut,

s vojenskými zákopy neměli jsme co činiti a že o jejich budování se dověděl br. B. Řehák, velitel tábora, od A. B. S. asi dva dny před zahájením tábora, atd.

Skutečnost však byla - jak tvrdila opozice - poněkud jiná a dokladem toho je reprodukce oficielního letáku (příloha 56.), vydaného k slavnosti. Z něho je zřejmé, že:

pořadatelem nebylo komité dam, ale junáci sami,

jarní dny skautské byly pořádány pod protektorátem jeho excellence pana místodržitele Království českého Maxe hraběte Coudenhova. Musel být tedy místodržitel pořadateli slavnosti o záštitu oficielně požádán a dá se předpokládat, že alespoň ze slušnosti pozván také k účasti,

polní zákop střelecký byl součástí předem připraveného a pečlivě nacvičeného programu, provedeného od počátku až do konce skauty (tedy nikoliv jen služba v bufetu), takže o vybudování zákopu muselo být přece požádáno velitelství vojenské rovněž předem.

My, mimopražští vůdcové, jsme měli dojem, že náčelnictvo v této skutečně trapné záležitosti uhýbalo pravdě a tím dávalo jak Svojsíkovým kritikům, tak nepřátelům junáctva zbraň k dalším polemikám a zostouzení v novinách. Navrhovali jsme proto, aby celou činnost spolku JČS za války i vznášená obvinění proti jeho vedení posoudila Národní rada československá a aby svůj verdikt také zveřejnila.

Stalo se, jak žádáno, dne 20. listopadu 1922, a tak se v prosincovém čísle Skauta - Junáka objevila tato zpráva (+):

Národní rada československá o československém skautingu za války.

Po několik let již ozývaly se občasně proti nám výtky pro jednání skautů za války. Náčelnictvo Svazu uveřejnilo ve spisku "Na obranu českého skautingu" energické vyvrácení všech výtek, které kdy byly veřejně proneseny, i těch, o kterých se jen šuškalo. Je tam také poukázáno na nekalé živly, které klepy šířily, ale projednání se vždy vyhýbaly. V listopadu zabývala se výtkami "Národní rada československá", která jednohlasně rozhodla a prohlásila, že spolek Junák - český skaut a jeho náčelníka profesora A. B. Svojsíka nestíhá výtka, jakoby se za války byli prohřešili proti svým národním povinnostem. Vítáme rozhodné slovo nejvyššího tribunálu naší národní cti, jehož složení z příslušníků všech politických stran československých, vylučuje jakékoli stranictví.

Tím měla být se ctí a s definitivní platností uzavřena dotud bolestná kapitola o činnosti spolku JČS za války. Měla, ale nebyla.

Pan ing. Jaroslav Štych, náčelník Sdružení čsl. skautů socialistů napadl i potom Svojsíka v 2. čísle III. roč. polského časopisu "Plomienie" tvrzením, že "právě tak jako Baden-Powell postavil celé hnutí za války do služeb devotností k různým hodnostářům, šlechticům i generálům v době válečné". (++)