Kapitola šestá
Skautská ústředí stojící mimo Svaz a Federaci

V polovině dvacátých let pracovala nezávisle na SJS RČS a Federaci tato tři skautská ústředí:

1. Československá obec junáků volnosti (ČOJV)

původně "skautů volnosti", byla založena 26. dubna 1923 po roztržce se skauty socialisty. Důvody byly jednak politické (SSS se orientoval stále více ke komunismu), jednak vlastenecké (touha vytvořit opravdu české junáctví) a obojí jsou naznačeny v programových zásadách (+), podle nichž chtěla ČOJV pracovat:

a) na ideovém základě Setonova skautingu prohloubeném názory Hargraveovými,

b) na světovém názoru socialistickém,

c) na podkladě národním a

d) v duchu programu strany národně socialistické, ale nikoliv v jejích službách.

Jako jiné skautské organisace došla i ČOJV k závěru, že junáctví je "pro všechny někdy a pohlaví" a členila své příslušníky do tří kategorií: věk I, do 14 let vlčata, věk II. do 21 let junáci a junačky, věk III. přes 21 let táborníci (zejména celé rodiny). Každá z těchto kategorií měla svoji vstupní zkoušku (nováčkovskou) a svůj zvláštní slib. Bylo sympatické, že se při nováčkovské zkoušce junáků a junaček požadovala mimo jiné i znalost Písně práce a význam socialismu a že oddanost příslušníků ČOJV myšlence socialismu byla obsažena i ve slibu(++).

Zněl takto:

"Slibuji, že pamětliv budu vždy všech junáckých zákonů, že neučiním ničeho, co by se jim příčilo. Chci se varovati všeho, čím bych mohl zotročiti svého ducha i tělo, budu bojovati proti všem neřestem, pití lihových nápojů a kouření.

/+/ A. Fiřt: Jubilejní úvaha. - "Sport a hry", 1938, čís. 5 - 6., str. 67.
/++/ Tonda Mádl: "Československý junák". Příručka Československé Obce Junáků Volnosti. - Praha 1929, str. 22.

Slibuji, že budu jako příslušník proletariátu pracovati k uskutečnění myšlenky socialistické a k uskutečnění myšlenky bratrství všech lidí ve znamení rovnosti a volnosti, že vždy a všude budu státi na straně slabých proti silným a všechny své síly věnuji výchově Nového Člověka, jako základu nové lidské společnosti, a konání ustavičného, nezištného dobra.

Slibuji, že budu milovati vlast svou a národ i všechno lidstvo, že budu pracovati k jejich povznesení, že pamětliv budu našich osvoboditelů a jejich ideí.

Slibuji, že říditi se budu vždy zákonem junáckým a toho si vědom, hlásím se dobrovolně do družiny Junáků Volnosti v......, níž chci pracovati k vítězství myšlenky junácké a socialistické. Byl bych pak hoden vyloučení, kdybych tento slib a zásady junácké porušil".

Zásady mravní výchovy členů ČOJV byly převzaty ze Setonova zákoníku lesní moudrosti, jehož čtyři světla, rozpracovaná do dvanácti doporučení, měla tuto hezkou formulaci(+):

Zákon junáků.

Síla ducha.

Krása těla.

Pravda mysli.

Služba lásky.

I. 1. Buď odvážný, neboť věz, že odvaha je nejvyšší ctností.

2. Buď skromný ve svých požadavcích, méně mluv, více přemýšlej.

3. Buď poslušen: především však hlasu svého svědomí.

II. 1. Buď čistý sám a dbej čistoty svého okolí.

2. Měj úctu k svému tělu, jež je schránkou tvého ducha.

3. Ochraňuj přírodu: dbej toho, aby ani ty, ani kdo jiný ji pustošil, naopak zkrásňuj jí prostředí, v němž žiješ.

III. 1. Buď čestný, plň příkaz o hledání pravdy, neruš daného slova.

2. Buď poctivý, v nenávisti měj přetvářku a podvod, porušením této ctnosti je i nesprávné plnění povinností.

3. Buď moudrý, měj v úctě tajemství života i celého vesmíru, radou svou buď nápomocen druhým.

IV. 1. Buď obětavý, pracuj pro dobro druhých bez nároků na odměnu.

2. Raduj se ze života, nehleď na něj škarohlídsky a rozumně užívej všeho, co ti život poskytuje.

3. Buď bratrem každému, nejen však pouhým slovem, hlavně však skutkem v táboře i v ostatním životě.

Výchovná stezka ČOJV měla v prvých dvou věkových kategoriích v podstatě dva úseky, zakončené zkouškami I. a II. stupně, po jejichž úspěšném absolvování dostávali junáci čestná jména bojovník a strážce junáctva. Podmínky těchto zkoušek se velmi podobaly podmínkám "druhotřídky" a "prvotřídky" ve SJS RČS. Věková kategorie táborníků skládala jen teoretickou zkoušku ze znalosti junáckého zákona, významu junáctví, významu socialismu a slibu táborníků.

I když v období, o němž diskutujeme, nepatřila ČOJV k velkým organizacím (+), stala se základem "Federace socialistických junáků", v níž byly dále sdruženy Rakouská obec junáků volnosti a jihoslovanský Zvez slovinskih tábornikov. Účelem bylo udržovat ideovou jednotu, poznávat a rozšiřovat socialistické junáctví.

Na otázku, proč nevstoupila ČOJV do Svazu, přinesl její oficiální orgán "Plamen" (příloha 65.) ve svém zahajovacím čísle tuto odpověď:

"Ač se ozývaly při vzniku našeho hnutí hlasy, že je

/+/ Podle údajů časopisu "Sport a hry", roč. 1937, čís. 11 - 12, str. 4., měla ČOJV v

roce	kmenů	členů
1923	21	445
1924	54	2 068
1925	103	3 000
1926	193	5 480

nutno opříti se o Svaz junáků republiky Československé, přece nemohli jsme se ke vstupu do něho odhodlati. Byli jsme hnutím v počátcích, jež potřebovalo vnitřní utužení, pracovníků byl nedostatek. Rozhodli jsme se pro myšlenku Setonova Zálesáctví a proto jsme cítili mezi sebou hluboký ideový rozpor, nemohli jsme a nemůžeme souhlasit s tím, jak jedná Svaz s nejlepšími pracovníky, pokud jsou jiného názoru. Nemůžeme souhlasiti s politikou Svazu, který vydává se za jediného representanta skautingu v Československu. Jako socialisté musíme cítiti odpor proti výchově, již dává skautům Svaz, proti jeho stanovisku k militarismu a klerikalismu.

To byly a jsou důvody, proč jsme nevstoupili do Svazu".

I když mezi Svazem a ČOJV zařinčela občas zbroj, byly osobní kontakty mezi představiteli obou stran celkem slušné. Zasloužili se o to zejména náčelník junáků volnosti Tonda Mádl a tajemník Alois Fiřt (příloha 66.).

2. Skautské sbory DTJ

Podle neověřených zpráv bylo skautské hnutí v DTJ založeno pokusně již za prvé světové války v Plzni. V širším rozsahu se tak stalo až po válce v roce 1920, kdy se Technický výbor DTJ usnesl zavádět soustavně skauting jako složku své tělocvičné soustavy. Jeho účelem bylo:

a) rozšířit tělesnou a duševní výchovu dorostenců, doplnit ji tělocvikem, hrami a pobytem ve volné přírodě,

b) získávati pro způsoby skautského života dorost dělnický a pěstovati jej v ohledu mravním, krasocitem, rozšiřovati jeho vědomosti sebeučením,

c) vychovávati dělnické hochy použitím skautingu k pravé lidskosti, probouzeti v nich vědomí příslušnosti k třídě dělnické a vésti ji k ideálům socialistickým.

/+/ Skautské řády DTJ. - Praha 1923, str. 13. a 59.

Skautem DTJ mohl se stát každý žák, dorostenec nebo člen DTJ ve věku 12 - 17 roků, vlčetem nebo skřítkem již od 8 roků. Organizovány byly též dívky, ovšem ve zvláštních oddílech. Koedukace ani společné táboření skautů a skautek nebylo dovoleno.

Je třeba poznamenat, že skautský způsob života byl pěstován též u dospělých, v tzv. "Rodinných kroužcích skautských".

Skauting DTJ byl socialistický, třídní, jak je zřejmé ze znění slibu jeho složek i ze zákona(+):

Slib vlčat:

Slibuji jako dělnický hoch, jak nejlépe dovedu:

1. Denně se vynasnažím učiniti někomu něco dobrého.

2. Budu státi ke každému dělnickému hochu.

3. Budu poslušen na slovo zákona vlčat.

Slib skautů:

Slibuji na svou čest, že se budu snažit ze všech sil:

1. Plniti své povinnosti k dělnické třídě, cítiti a jednati socialisticky a družně státi ku pomoci každému, jenž ji potřebuje.

2. Konati denně čin lidskosti a spravedlivě plniti své povinnosti.

3. Říditi se zákonem skautů.

Zákon skautů DTJ.(++)

1. Skautovi jest čest nade vše. - Rozkaz, uložený na čest, musí být vykonán. Řekneš-li "na mou čest", přísahal jsi. Než dáš slovo, rozvažuj, dáš-li je, vykonej přijatou povinnost za všech okolností. Dělníci chtějí změniti společenské řády. Nesmí v nich býti proto duševní chabosti, bezcharakternosti. Lež je nepřípustná u skauta. Skaut DTJ vytváří ideál dělnické cti.

2. Skaut jest oddán všem, kdož upřímně s ním smýšlejí: rodičům, spoludělníkům i svým soudruhům v jednotě. Skaut

/+/ Skautské řády DTJ. - Praha 1923, str. 13. a 59.
/++/ B. Halaburda: Příručka skautů Dělnických a tělocvičných jednot. - Praha 1921, str. 14.

DTJ je věren vždy dělnictvu a lidu, pracujícímu na uskutečnění socialistických ideálů.

3. Skaut jest užitečný a pomáhá druhým. - Nad zábavu, pohodlí a bezpečí jest mu cit povinnosti. Vždy připraven pomoci druhým, bojovati proti nebezpečí, ohrožujícímu druhé. Denně dobrý čin! Nesmí být sobcem, egoistou!

4. Skaut je přítelem každého dělnického skauta. - Se skauty se vždy pozdraví, pohovoří. Každému člověku učiní jen dobré. Všechny hledí získati. Snaží se o úctu i vážnost ke skautům DTJ, neboť tím nejvydatněji pracuje ve prospěch věci dělnické.

5. Skaut je zdvořilý. - Slušně se chová a mluví. Ochotný k slabým (ženy, děti, staří a trpící, nemocní, invalidé, mrzáci). Chrání je před sobci či hrubci. Za čin nesmí vzíti odměny. Po dobrém skutku zmizí.

6. Skaut je přítelem přírody. - Zbytečně nezabije. Netrápí a trápiti nedá. Hájí krásu přírody (květ, stromoví, ovoce) před surovým ničením, neboť kráse rozumí a ví, že patří všem.

7. Poslušen na slovo. - Neptá se proč. Rozkaz provede a teprve pak si stěžuje. Kázeň skauta DTJ jest výcvikem k solidaritě, přípravou k disciplíně dělnické pro všechny zápasy sociální.

8. Skaut je vždy vesel. - Rozkazy vykoná radostně, ochotně. Nekleje, nefňuká. Mrzutost potírá zpěvem, úsměvem. Neškaredí se. Těší tak druhé, uklidňuje rozčilení, zejména v nebezpečí.

9. Skaut je šetrný. - Neutrácí zbytečně, rozmýšlí si útratu, bojuje s přepychem. Úspora není kapitálem zotročujícím druhé. Lze za ni koupiti poučení, bohatost myšlenek, vykonati dobrý čin. Nekouří, nepije alkoholu, nehraje v karty a hazardní hry.

10. Skaut je čistý myšlením, řečí i skutky. - Pohrdá sprosťáky, nemyslí na hrubosti a oplzlosti, nenávidí ošklivá slova a kluzké vtipy. Styk jeho s druhým pohlavím řízen vždy hlediskem mužné cti.

Výchovný systém měl stupně nováčkovský, druhotřídní a prvotřídní, nadstavbovou částí byl soubor 69 odborných zkoušek. Kromě toho byly v činnosti i oddíly specializované na vodní sporty, cyklistiku a turistiku.

V jednotkách DTJ si velmi vážili zejména zdravotní služby skautů při veřejných vystoupeních, zájezdech a vycházkách a jejich vynikající činnosti z hlediska lidskosti.

Skautskou činnost v Čsl. Svazu DTJ řídila Ústřední rada.

Rok	Počet organizačních celků	Počet členů	Pramen
1920	3 oddíly 56 skautů 9 skautek	65	"Vůdce", VI., str. 74.
1922	78 sborů o 170 oddílech, 12 besídkách a 2 rodinných kroužcích	2.386	Dr. P. Bureš + kpt. J. Plichta: "Sport a tělesná kultura v čsl. republice a v cizině". Praha 1931, str. 136.
1923	131 sborů o 187 oddílech a 9 hlídkách	3.000	Tamtéž.
1924	131 sborů o 187 oddílech a 10 hlídkách	3.019	"Vůdce", VI., str. 74.
1925	87 sborů o 104 oddílech = 1.304 skautů 103 skautek 164 vlčat 58 skřítků 163 přátel přírody	1.792	Dr. P. Bureš + kpt. J. Plichta: "Sport a tělesná kultura v čsl. republice a v cizině". Praha 1931, str. 139.
1926	121 oddílů a 16 hlídek = 1.411 skautů 119 skautek 297 vlčat 67 skřítků 103 přátel přírody	1.997	"Vůdce", VI., str. 176.

I když počtem členů nebyli skauti DTJ organizací nijak významnou, nutno konstatovat, že úroveň jejich výchovy byla velmi slušná.

Poněvadž orgány DTJ neuznávaly skauting za výchovný systém, ale pouze za "výchovnou metodu, která chce učiti dorost a mládež pobytem a hrami v ryzí přírodě", nevydávaly pro něj samostatný časopis a zveřejňovaly o něm články v "Tělocvičném ruchu", listu Svazu Dělnických tělocvičných jednot československých (příloha 67.).

Odznakem skautů DTJ byla všeskautská lilie s iniciálami DTJ na trojúhelníkovém štítku (příloha 68.).

Díky úzkým osobním kontaktům členů náčelnictva SJS RČS s hlavním vůdcem skautů DTJ, soudruhem Boh. Halaburdou (příloha 69.) ještě z doby, kdy sehrál pozitivní roli ve snahách o sjednocení skautingu, byla spolupráce obou ústředí celkem uspokojivá. a byla-li spolupráce v nižších organizačních jednotkách až bratrská, pak hlavně proto, že si vedení strany sociálně demokratické uvědomovalo, že v řadách SJS RČS je několikanásobně větší počet dětí z dělnických rodin než mezi skauty DTJ a že souhlasilo též s tím, aby stovky jejich organizovaných členů pracovaly ve sborech vůdců stranicko - nepolitického Svazu.

3. Spartakovi skauti práce

Sloučením oddílů prokomunistické organizace Skautů práce a komunistických Spartakových skautů, které bylo připravováno v roce 1923 a k němuž došlo v roce 1924, vznikla nová organizace Spartakových skautů práce (SSP). Podobně jako skauti DTJ nebyli ani SSP organizací samostatnou, ale jen složkou FDTJ, což nebylo k prospěchu žádné straně.

Příslušníci SSP nosili místo klobouku rudý baret, rudý trojúhelníkový šátek, ve znaku měli srp a kladivo na pozadí rudého slunce. Tento "rudý skauting", jak se mu říkalo, měl vyhraněně třídní charakter, čímž se odlišoval ostře od mystického a militaristického programu buržoasního skautingu"(+). Jeho třídnost byla ostatně vyjádřena v základním pilíři organizace, v hesle, slibu a zákonu, které měly toto znění:(++)

Pozdrav SSP:

Výzva: K boji proletariátu buď připraven!

Odpověď: Vždy připraven!

Slib a zákon SSP:

1. Jako Spartakův skaut práce jsem příslušníkem dělnické třídy, pro kterou budu obětavě pracovat až do úplného jejího osvobození.

2. Svůj osobní zájem podřídím vždy zájmům celku, vždy se podrobím povinné kázni proletářské, která je úspěchem práce našeho hnutí.

3. Své vědomosti budu stále rozšiřovat a o zdraví a tělesný výcvik budu pečovat, abych se dobře uplatnil v těžkém zápase proletariátu.

4. Přírodu, všechny prospěšné výtvory lidské práce a společný majetek budu ochraňovat.

5. Se všemi, kdo jsou se mnou stejného smýšlení, se spojuji poutem lásky a soudružství na život a na smrt. Jejich nepřátelé jsou mými nepřáteli, jejich boj je mým bojem. Znám jen jedinou společnou vlast: Matku Zemi!

To je můj skautský slib a zákon, kterým se chci po celý život říditi.

Rudý skauting vedl své svěřence zdánlivě podobnou stezkou jako většina skautských organizací té doby, přes nováčkovskou zkoušku ke zkoušce skautské a nakonec ke zkoušce vůdcovské, ale jejich obsah nenechal nikoho na pochybách, že šlo o formování nejmladší generace revolucionářů. Ostatně, posuďte sami.

/+/ Vilém Mucha: Spartakovi skauti práce. - Ze vzpomínek ke 40. výročí založení 27. kmene SSP. - Východočeské nakladatelství 1964, str. 8.
/++/ Vilém Mucha: Organizační rádce Spartakových skautů práce. - PPT, Praha 1928, str. 33.

Nováček je povinen znát:

1. Heslo SSP.

2. Slib a zákon SSP.

3. Některé dělnické písně.

4. Upravení ohniště a povinné signály SSP.

Skaut je povinen znát:

1. Obsah nováčkovské zkoušky.

2. Úkoly SSP v proletářském hnutí.

3. Internacionálu, Rudý prapor, Píseň práce a jiné dělnické písně revoluční.

4. Co jest třídní boj a třídní uvědomění.

5. Skautskou praxi (stavění stanů, ohnišť, vaření, použití hole, lana, kompasu, šátku a signály SSP).

6. První pomoc.

7. Základní cvičení pořadová a prostná a leh. atletiku.

8. Nejméně 6 skautských her.

9. Zevrubně okolí svého bydliště.

10. Základní poznatky zeměpisné, škodlivost jedovatých hub a rostlin.

Vůdcovská zkouška předpokládá znalost:

1. Zkoušky skautské.

2. Organizačního složení SSP a PPT.

3. Smyslu základních usnesení o směrnicích hnutí PPT.

4. Úkolů revolučního poslání proletářského hnutí.

5. Podstaty skautingu měšťáckého a proletářského.

6. Základních zásad výchovy proletářské mládeže v boji proti vlivu buržoasní školy.

7. Dokonale první pomoci.

8. Význam tělocviku a sportu pro pracující.

9. Skautská praxe (vedení tábora, orientace ve dne i v noci, jízdního řádu, slev na železnici, používání skautské výzbroje.

10. Vedení oddílu (administrativa, schůze, nácvik, agitace a propaganda).

Z marxistického pojetí dítěte jako spolubojovníka za práva proletariátu vyplývala i účast SSP na průvodech, oslavách, demonstracích a nejrůznějších podnicích komunistické strany, což budilo nelibost jak u značné části veřejnosti, tak i ve Svazu a nutno říci, že i mezi mnohými příslušníky SSP.

Federálním vůdcem SSP při FDTJ - PPP byl Vilém Mucha, vůdkyní Jana Koudelková.

V období 1924 - 1928 měli SSP tuto členskou základnu:

Rok	Oddílů	Členů	Pramen
1927	130 131	4.000 1.867	F. Budský: K historii dětského pokrokového hnutí. Mladá fronta. Praha 1973, str. 171 Jar. Novák: Komunističtí skauti. - "Vůdce", roč. V., 1924/25, str. 42.
1928	193		"Vůdce", ročník VI., 1925/26, str. 17.
1929	267	6.000	"Vůdce", ročník VII., 1926/27, str. 63.
1928	350	8.000 2.240	V. Mucha: Spartakovi skauti práce. - Východočeské nakladatelství 1964, str. 8. "Oheň", ročník VI., 1930, str. 113.

Listem SSP byl "Oheň" (příloha 41.).

Vzájemný poměr SJS RČS byl oboustranně nepřátelský s SSP, což vyplývalo z různého pojetí skautingu a z ideologického boje o nejmladší populaci. Rudí skauti agitovali," aby všude tam, kde jsou oddíly měšťáckého Svazu československých skautů, bylo agitováno, aby dělnická mládež nebyla pod ideologickým vlivem buržoasie, nýbrž aby přestoupila do oddílů rudého skautingu proletářského"(+), svazovým pracovníkům se jevili SSP jako mládež okradená o dětství a vychovávaná - pod pláštíkem skautingu - v agitátory Komunistické strany, čemuž se mělo čelit všemi prostředky.

Jaké důsledky měla nepříznivá kritika SSP, zveřejněná v časopise "Vůdce"(++), v samotném SJS RČS, vylíčím v další kapitole.

/+/ Jan Novák: Komunistický skauting. - "Vůdce", roč. VI., 1925/26, str. 190.
/++/ Tamtéž, str. 188.

Další prameny ke kapitole VI.

1. Alois Fiřt: Junácký řád Československé Obce junáků volnosti. - Vydal ústřední sekretariát ČOJV, Praha 1937.

2. Bílý Vlk: Opravdový svět. - Příloha "Sport a hry", Melantrich, Praha 1935.

3. Manifestační sjezd Spartakových skautů práce. - "Vůdce", roč. VI., 1925/26, str. 193.

4. František Budský: K historii dětského pokrokového hnutí. - Mladá fronta, Praha 1973, str. 166.