Kapitola sedmá
Zkouška dospělosti

1. Úsilí o spolupráci a pokojné soužití

V dřívějších kapitolách jsme se snažil ukázat v hrubých rysech, že
a) po prvé světové válce byl skauting v Československu nejúspěšnějším hnutím dětí a mládeže, které ovlivňovalo v náležité míře jejich mimoškolní činnost,
b) byl společným hnutím dětské populace s generací dospělých vůdců a činovníků, kteří určovali jeho společenské postoje,
c) od prvních dnů vzniku ČSR vedl se spor a boj o to, mají-li být československému skautingu vzorem Baden-Powellovi "Boy Scouts" či Setonovi woodcrafteři a tím i skrytý a také zjevný boj o jeho politické ovlivňování,
d) že v polovině dvacátých let se dostávaly u nás (stejně ovšem v Rakousku, Německu a Polsku) do ostrého konfliktu proletářské skautské organizace s organizacemi typu badenpowellovského a setonovského.
V tu dobu narůstalo nebezpečí, že se ideologické spory mezi teoretiky obou stran přenesou i do dětské skautské populace a že se skautské oddíly různých ústředí budou při setkávání navzájem urážet, dráždit nebo dokonce prát. Tomu bylo nutno za všech okolností zabránit, neboť ve SJS RČS bylo organizováno více proletářských dětí, než ve všech prosocialistických skautských ústředích dohromady.
Nevděčného úkolu vytvářet na obou stranách klima tolerance se ujali bratři R. Plajner a E. Skřivan, oba organizovaní v levicových politických stranách, prvý směrem do Svazu, druhý směrem do Skautů práce (býval jejich náčelníkem) a později do SSP.
Ústřední orgány Svazu bylo nutno především přesvědčit, že sedmiletý vývoj skautingu v ČSR dostatečně potvrdil, že svaz nemá v československém skautingu nadřazené postavení a že ustanovení jeho stanov o "Poradním sboru"(+) je anachronismus. - Svaz tuto skutečnost uznal.
Komunistická strana Československa, i když svými 41 mandáty, získanými v parlamentních volbách v roce 1925 byla nejsilnější politickou stranou, byla velkou částí veřejnosti pokládána za stranu nikoliv státotvornou a odraz tohoto názoru byl znatelný i ve Svazu. Musel jsem proto vynakládat nemalé úsilí, abych členy ústředních orgánů Svazu přesvědčil, že existence politických stran, tedy i levicových, je základním požadavkem naší pluralitní demokracie a kdo o sobě tvrdí, že "miluje vlast svou, republiku Československou a slouží jí věrně v každé době", nemůže jako skaut nenávidět žádnou z nich, i když s jejím programem souhlasit nemusí. - I toto zdůvodnění bylo s určitými výhradami přijato.
Dále šlo o ujasnění otázky, je-li skauting politických stran opravdu skautingem, nebo - jak se ve Svazu říkalo - výchovou politických agitátorů a propagátorů, které nemá se skautingem nic společného.
Právo použít skautingu pro výchovu dětí svých členů nemohl politickým stranám nikdo upřít (++). Již proto ne, že se u nás i jinde ve světě od počátku skautingu počítalo s tím, že si jej zavedou nejrůznější spolky a organizace pracující s dětmi, např. tělocvičné, sportovní, náboženské, školy a pod. - S tímto názorem Svaz rovněž souhlasil.
A k posouzení, byl-li proletářský skauting skutečně skautingem, mohl jsem náčelnictvu Svazu předložit příslušné ustanovení, vydaná mezinárodním skautským/badenpowellovským ústředím, v nichž se pravilo:


(+) Poradní sbor. - K stanovení jednotných směrnic československého skautingu a hájení jeho zájmů, svolává Svaz nejméně jednou do roku Poradní sbor, do něhož vysílají své zástupce veliké korporace, které skauting pro svůj dorost zavedly. - A. B. Svojsík: Organisace. - Praha 1921, str. 14.
(++) V dalším období zavedly si skauting též Československá živnostensko - obchodnická strana středostavovská, Republikánská strana zemědělského a malorolnickkého lidu a dokonce i Národní obec fašistická. Mnohé z nich měly však jepičí život a navíc neměly opravdu se skutečným skautingem pranic společného.


"Scouting can be recognised as the genuine article when it has the characteristicanoutlined in these pages:
1) a free Promise and Law of conduct.
2) a progressive and attractive outdoor programme of activities.
3) a system of Badges to lure the Scouts onwards.
4) a training of Charakter based on the Patrol system.(+)

/Volný překlad:/
Skauting může být uznán za pravý, má-li tyto charakteristické znaky:
Dobrovolný slib a život pod junáckým zákonem.
Pokrokový a přitažlivý program činnosti v přírodě.
Soustavu odznaků jimiž pobízí skauty k dosažení vyšších cílů.
Výchovu charakteru pomocí družinové soustavy.

Nebylo možno popřít, že v proletářském skautingu tato kriteria byla v podstatě splněna a že se i tyto organizace za skautské pokládaly.
Neměly-li vyznít naprázdno proklamace Svazu o toleranci třídní, náboženské, národnostní a rasové nezbývalo, než dívati se na proletářské skautské organizace jako na bratrské, se všemi důsledky z toho plynoucí, včetně ustanovení 4. článku junáckého zákoníku.
V souhrnu možno říci, že po mnoha diskuzích a různých "pro" a "proti" převládl v ústředních orgánech Svazu i mezi jeho řadovými pracovníky názor, že "oni i my jsme jedné krve" a že by nenávistné polemiky měly ustat.
Trpělivá jednání bratra Ed. Skřivana byla rovněž úspěšná.
Při pohovorech s pracovníky SP a později SSP jsme vycházeli ze skutečnosti, že obě jejich organizace pracují v duchu myšlenek a názorů marxistického pedagogického teoretika E. Hoernleho (1883 - 1952), který přisoudil proletářským dětem roli aktivních spolubojovníků za dosažení socialistických


(+) Fundamentals of the Scout Method. - Published by The Boy Scouts International Bureau, London, str. 11.


ideálů společnosti a státu a požadoval, aby si děti uvědomovaly třídní protiklady jak mezi dospělými, tak mezi sebou a dětmi buržoasie.
Z třídního hlediska zdál se to být požadavek oprávněný a já mohu dosvědčit, že byl vyjádřením skutečnosti, kterou jsem prožíval již ve svých klukovských letech, kdy jsem se účastňoval s tichým souhlasem rodičů nejrůznějších protestních manifestací, hladových demonstrací i srážek s policií.
Ale stejně musím dosvědčit, že jsem si jako proletářské dítě zahrál rád fotbal či jinou hru v partě, v níž byl i synek z velkouzenářské rodiny. a co bylo ještě nepochopitelnější, ale pravdivé, uzavřel jsme jako věčně hladový a víc otrhaný než slušně oděný patnáctiletý student skautské bratrství se známým Jirkou Wolkerem, synkem bankovního prokuristy, jehož zámožná rodina patřila do úzkého okruhu prostějovské smetánky.
Chci tím říci, že cítil-li jsem třídní nenávist k vykořisťovatelské třídě fabrikantů, necítil jsme nikdy nenávist k jejich dětem ani jako kluk, ani jako skautský vůdce a dokonce již nikoliv jako profesor. a pokud vím, nikdo z mých spolupracovníků neztotožňoval vztah jedince k jedinci, zejména ve sféře dětské populace, se vztahem jedince ke společenské třídě.
Přesvědčili jsme se, že nebylo nijak nesnadné dohodnout se s osvícenými a raciálně uvažujícími pracovníky proletářského skautingu o tom, že při nedotknutelnosti a zachování jeho třídní povahy, při láskyplném a soudružském poutu k stejně smýšlejícím dětem, nebyl důvod chovat se nepřátelsky k dětem politicky indiferentních rodičů nebo i k proletářským dětem, organizovaným ve Svazu. Uznávali, že by měly jejich organizace místo útoků na Svaz útočit soudružsky na organizované členy KSČ, aby posílali své děti k nim. Bylo jich tam přece přežalostně málo.

S přihlédnutím ke všem shora uvedeným skutečnostem, navrhli jsme náčelnictvu Svazu, aby
a) považovalo všechny skautské organizace za bratrské, nevyhledávalo s nimi žádné spory a bylo vůči nim krajně tolerantní i v takových případech, kdy ony z jakýchkoliv důvodů k nám tolerantní nebudou,
b) respektovalo bez výhrad právo rodičů rozhodovat o zařazení svých dětí do té které skautské organizace i o tom, mají-li být při provádění skautského programu vedeny též k plnění náboženských povinností (účast na nedělních bohoslužbách v táboře, zachovávání půstu, modlitby ráno, večer, před jídlem a pod.),
c) zaměřilo úsilí všech svých pracovníků především na získání a výchovu bezpartijních rodičů (bylo jich kolem 70 %), pro něž byl Svaz jedinou přijatelnou skautskou organizací a veřejně vyhlásila, v jakém duchu je povede.
Náčelnictvo Svazu toto doporučení přijalo a ustavilo zvláštní komisi složenou z bratří Jana Nováka, dr. Rud. Plajnera, náčelníka A. B. Svojsíka a dr. Jos. Šimánka, která příslušné prohlášení vypracovala. Po jeho projednání a dopracování bylo pak předloženo valnému sjezdu k posouzení.

2. Programové prohlášení Svazu junáků skautů ČSR (+)

Znělo takto:
Vedeni snahou, aby podstata hnutí našeho, cíle k nimž spěje, prostředky, jimiž své úkoly zdolává byly přesně stanoveny v jejich poměru ke všem složkám veřejného života a myšlenka junácká, propagovaná Svazem Junáků Skautů ČSR, byla správně chápána a spravedlivě ceněna, prohlašujeme:
I. Skauting je obrodné hnutí mládeže. Touží po obrodě těla, ducha i mravů. a po této poslední především. Nechce obrodě jenom individuální, ale celého kolektivu. Skauting


(+) Bylo zveřejněno v samostatné příloze VI. roč. "Vůdce", 1926. Řádný valný sjezd Svazu Junáků Skautů Československé republiky, str. 4.


není jen tělovýchovou, jen sportem, je to výchova člověka celého po všech stránkách jeho bytí, starajíc se o povznesení kultury ducha, srdce i těla v pravdě, právu i kráse. Rozdílu v pojmech "skauting" a "junáctví" pro nás není a v obou slovech je nám obsažena myšlenka celá.
II. Skauting je hnutí vysloveně národní a skauting československý při veškerém absorbování prvků organizace světové je čistě náš, je typicky český. Naše lány a lesy, které jsou skautu často druhým domovem, objímá a miluje láskou, které jej spojuje v nejvěrnějším pokrevném bratrství se všemi, kteří k této svaté hroudě československé jsou připoutáni. Ideálem našeho hnutí je dobrý, dokonalý člověk a tedy také řádný občan, vědomý si nejen svých práv, ale i povinností svých k sobě, k jiným, k národu, k vlasti, ke státu. Výchovou k účinnému bratrství všelidskému stává se hlasatelem snahy po věčném míru a dorozumění mezi všemi národy světa na podkladě spravedlnosti a práva. Jen v tom je jeho mezinárodnost a v této snaze promítá se jeho vztah k celé společnosti lidské.
III. Idea demokracie je také ideou skautského hnutí, při čemž intensivní výchovou se stará, aby se uplatnily v této idei stejně ideály kulturní, politické, sociální. Na podkladě stejných zákonů a stejných mravních zásad učí tříditi lidi ne podle toho, co mají nebo co představují, ale jací jsou. Je však nejen hlasatelem, nýbrž i praktickým vykonavatelem opravdového sociálního pokroku a soužití mládeže veškerých vrstev není nikde tak dokonalé, jako ve skautingu. Skauting neznaje ani třídy, ani rasy, ani vyznání snaží se překlenouti všechny sociální rozdíly a vybudovati společnost lidskou na základě sociální spravedlnosti pro všechny.
IV. Skauting není hlasatelem žádného určitého vyznání. Uznává, že náboženství je pro většinu lidí mravní silou a hlásí se k zásadě E. Thompson Setonově, který dí: "Měj v úctě každé uctívání Velkého Ducha". Seznamuje s hranicemi poznatelna a nepoznatelna, se systémy filosofickými i náboženskými, ale dává odchovanci dospěti k určitému světovému názoru svobodně, jeho vlastním přemýšlením, porovnáváním a úsudkem, pokládaje náboženské přesvědčení za soukromou záležitost vlastního svědomí. Pokud chovanec podléhá bezprostřednímu vlivu skautingu, nezná podle R. Baden-Powella jiného, než "náboženství lásky".
V. V politice dbá naše hnutí naprosté nestrannosti. Mládež náleží celému národu a je vychovávána tedy pro národ. Ač se vyhýbá nutnému a nezbytnému poučování politickému, skauting tak činí objektivně, aby rozhodování dopadlo vždy svobodně a po zralé úvaze pro nejlepší věc, pro nejlepšího člověka a pro největší dobro. Upřímným bratrstvím hledí zjednodušiti dnešní komplikované poměry stranické a vzájemnou úctou otupovati ostří stranické nevraživosti. K vytyčené metě doufá dospěti jedině výchovou ryzích, poctivých a pevných charakterů.
VI. Odmítáme co nejrozhodněji výtku, že by skauting nás měl tendence militaristické a imperialistické. V naší činnosti nenajde se ničeho, z čeho by se to dalo dokázati. Naše víra ve světový mír je upřímná, naše snahy pacifistické naprosto poctivé. a přáli bychom si, aby tomu tak není, nevyhýbáme se výchově branné, kterou však je každá výchova tělesná i mravní. Jsme tu na stejné linii s Mir. Tyršem a souhlasíme se slovy svého protektora presidenta T. G. Masaryka, který pravil: "Pokládám válku za velké zlo, ale obranu za povinnost". Že ani náš vzor, R. Baden-Powell, není militaristou, dosvědčují jeho snahy po Svazu národů z mládeže za účelem zajištění světového míru pro blaho a štěstí všeho lidstva.
VII. Ke všem složkám, institucím, korporacím a organizacím, pěstujícím mravní i tělesnou výchovu chováme upřímné přátelství a úctu. Přáli bychom si vřele, abychom dospěli k vzájemné shodě na tomto poli a v soustředěných snahách mohli pracovati pro blaho nejdražšího pokladu národního - pro naši mládež. Soudíme, že ve svorné spolupráci mohli bychom vychovati nové, dokonalejší lidi, kteří by byli zárukou lepšího života, produševnělého, ne materialistického, se spravedlivým řádem společenským, v němž by štěstí životní bylo dosažitelno všem.

S tímto programovým prohlášením, jímž jsme manifestovali svoji občanskou, politickou a demokratickou vyspělost, vyslovil valný sjezd Svazu, konaný dne 21. února 1926 ve Sladkovského síni Obecního domu v Praze, jednomyslný souhlas.
Od té doby bylo pro nás závazné po celou dobu trvání Svazu junáků - skautů RČS.