Radosti, radosti závratná,

radosti, - prapore červenobílý,

rozvlaj se v nebesa posvátná,

v souhvězdí plná úžasné síly,

o nichž jsme dlouhá léta snili.

Radosti, která tryskáš mi z krve,

ze srdce, z hrdla, z kouřících žil,

slyšíš tam na věžích údery prvé?

Slyšíš, jak v kovové zvony se vbil

velebný úder posvátných chvil,

Radosti zdraví, úžasu, krásy,

obětní slavnosti volného nitra,

pohleď, jak na polích zrosené klasy

koupají čisté, zlaté své vlasy,

v paprscích Velkého jitra.

Radosti, radosti vítězná,

zmámená světlem a krajů svých šíří,

vidíš, jak vysněná princezna

od hradeb pohádky v skutečnost míří,

- princezna, o níž dnes nelze mi pěti,

neboť mé hrdlo radostí šílí,

duší mou dychtiví orlové letí,

orlové vznešení, svobodní, bílí,

vše ve mně tančí nejprudší reje,

všechno se vzpíná, objímá, směje,

vše to, - co mládí věnčí a světí...

- Ne dnes mi nelze o tobě pěti.

Dnes jenom zavýsknu k nebeským výším

výkřikem, - bičem to ohnivých stezků,

výkřikem radosti, vyšším a vyšším,

kterým se v nebesích ozvěny vzbudí,

povýsknu svobodně z mladé své hrudi!

Tuto báseň, která je nespoutaným výkřikem radosti z našeho národního osvobození, poslal skaut Jiří Wolker vrchnímu vůdci A. B. Svojsíkovi dne 30. října 1918.

("Skaut - Junák". roč. X., 1923/24, str. 68.)