V podmínkách účasti bylo stanoveno, že by měla každá organizace vyslat alespoň jeden oddíl skautů, který by se utábořil ve stanovém městě v Richond Parku a účastnil se skautských a sportovních závodů. I když jsme se na zájezd, závody i veřejné vystupování dobře připravili, s plánované účasti mládeže sešlo, neboť se nepodařilo získat pro ni finanční podporu. A tak bylo mladé Československo zastoupeno pouze 10 člennou delegací, v níž bylo 5 činovníků (Ivan Laichter, Jan Novák, Ferd. Schlögel, A. B. Svojsík a prof. Šabat) a 5 skautů (Ernic Dick, Hanuš, Jar. Kose, Urban a Jan Včelák - vulgo Čneli).

Je přirozené, že za takových okolností nemohl být náš úspěch nijak pronikavý a že kromě vkusně instalované výstavky, která podávala ucelený přehled o stavu našeho skautingu a která se těšila živé pozornosti, s účastí na slavnostních přehlídkách se o československých skautech a jejich zemi psalo a hovořilo málo. Jednou z výjimek bylo dekorování A. B. S. nejvyšším britským skautským vyznamenáním - "Řádem stříbrného vlka" (příloha 18. a 19.).

Ač Svojsík a B. P. o sobě věděli již od roku 1911 a byli spolu v písemném styku, setkali se poprvé až na tomto Jamboree. Účastníci naší delegace po návratu domů shodně vypovídali, jak velké úctě a vážnosti se těšil A. B. S. Máme o tom dokonce zachována dvě písemná svědectví(+).

V prvém se praví: "Z členů naší delegace jsem byl jediným svědkem setkání Baden-Powella se Svojsíkem. Baden-Powell pozval hlavní vedoucí ze všech delegací na slavnostní banket. Po něm byla tisková konference se zahraničními zpravodaji. Na banketu jsem přímo nebyl, ale Svojsík mě pověřil úkolem abych se stále zdržoval v jeho blízkosti a opatroval jeho aktovku se vzácnými doklady, aby je měl v případě potřeby po ruce. Zdržoval se tedy ve vedlejší místnosti společně se zahraničními novináři. Také my jsme byli skvěle pohoštěni. Navíc mohli jsme postranními dveřmi do hlavního slavnostního sálu, sledovat příchod Baden-Powella. Byl uvítán potleskem a třeba že se mohl honosit nejvyššími řády anglické koruny, přišel ve skautské uniformě jen s jediným vyznamenáním "Stříbrného vlka". Po krátkém projevu přistupovali k němu jednotliví delegáti, které Baden-Powellovi představoval zvlášť k tomu určený ceremoniář. Baden-Powell byl v dobré náladě, s každým delegátem prohodil několik slov a každému poděkoval za jeho účast. Jakmile Svojsík přikročil k Baden-Powellovi a ceremoniář vyslovil jeho jméno a jméno Československa, zahrál na Baden-Powellově tváři přátelský úsměv. Pak jaksi vděčně pohladil Svojsíka po rameni a s výmluvným gestem ho pozval k předsednickému stolu. A tohle vzbudilo pozornost všech přítomných novinářů."

Druhé svědectví se týká Svojsíkova shora uvedeného dekorování: "Nejkrásnější vzpomínku mám na závěrečný den, kdy došlo

Před zahájením slavnosti Jamboree byla konána ve dnech 28. a 29. července 1920 první Mezinárodní skautská konference v Concert - Hallu v Olympii, za účasti delegátů všech národů a států přítomných na Jamboree. Z bohatého programu konference, na níž došlo i k ostrému střetnutí Anglie se Spojenými státy americkými o principu ve skautingu, uvedu jen tato nad jiné významné usnesení:

1. Zřizují se pravidelné mezinárodní skautské sjezdy (International Scout Conference), které budou svolávány v dvouletých obdobích do center organizací různých zemí. Pro rok 1922 to bude Paříž.

2. Budiž zřízena mezinárodní informační kancelář v Londýně (čímž se staví mezinárodní skautské hnutí na pevný základ a dovršuje se Světové bratrství hochů skautů - pozn. R. P.).

3. R. Baden-Powell je zvolen za Chief Scouta celé mezinárodní skautské organizace.

4. Budiž založen mezinárodní skautský časopis (Jamboree, pozn. R. P.), vycházející čtvrtletně.

5. Buďtež zavedeny doporučující listy, jimiž by byli opatřeni skauti, cestující do cizích zemí a bez nichž by jinde nebyli jako organizováni uznáni. Pak jim bude v každé spřátelené organizaci vycházeno vstříc s největší blahovůlí.

V této souvislosti se musím zmínit o návrhu italské delegace, aby všechny sdružené skautské organizace přijaly doslovný text slibu a zákona skautského, jak je zaveden u Angličanů a rovněž všechny formy vnější i vnitřní organizace. Před jeho projednáváním si vyžádal slovo B. P. a řekl ve stručnosti asi toto: "Nepřál bych si takové naprosté uniformity ve světovém skautingu, naopak je si přáti, aby každý národ přinesl do našeho hnutí svou vlastní duši, projevil v ní svůj svéráz, vyjádřil svou podstatu a uplatnil svoje speciální tužby a ideály, ovšem pod zorným úhlem onoho všelidského bratrství, které je základní ideou světového skautingu".

Bratr Jan Novák, který jako delegát byl jednání konference přítomen, poznamenal ve svém komentáři(+), že po slovech B. P. nikdo nezvedl ruky, aby se hlásil o slovo a tak návrh bez hlasování jednomyslně padl.

Význam účasti Československa na 1. Jamboree lze hodnotit kladně. Rozšířením propagačních publikací, věnovaných našim ministerstvem zahraničních věcí skautským organizacím celého světa, jsme posloužili své vlasti a sami jsme získali stykem s mládeží mnoha národů i na konferenci delegátů řadu cenných zkušeností a poznatků, které nám pomohly v další práci.

Na programu 2. Mezinárodní konference, která se konala od 22. do 30. července 1922 v Paříži, byly kromě

V souvislosti s přijímáním nových členů bylo znovu konstatováno, že každá země může býti zastoupena pouze jediným svazem, že skautská organizace musí být organizací mládeže, že se musí řídit slibem a zákonem v podstatě v té úpravě, kterou stanovil B. P. a konečně, že skautská organizace musí být organizací dobrovolnou, nikoliv státní a povinnou(+).

Účast SJS RČS na této konferenci byla dlouho nejistá. Skautské národní slavnosti, pořádané v Praze počátkem prázdnin toho roku, skončily - jak uvádím jinde - deficitem, takže SJS RČS neměl prostředky na úhradu jízdného a konferenčních poplatků a tak v poslední chvíli jeli do Paříže jen 4 delegáti, kteří si uhradili všechny vydání z vlastní kapsy. Kromě br. místostarosty Jos. Rösslera - Ořovského, který byl vůdcem delegace, byli v ní ještě s. prof. Mar. Vetterová a bratři Frank Elstner a Ernie Dick. Náčelník Svojsík jako člen mezinárodního výboru do delegace nepatřil.

Z témat, projednávaných na konferenci, bych uvedl zejména: Národní a mezinárodní význam, metody a cíle skautingu. - Výzva dítěte a odpověď skautingu. - Psychologické základy skautingu. - Osobní povinnosti vůdcovy - vůdce před sebou

Jak byla tato konference prospěšná československému junáctví?

Br. Rössler - Ořovský na schůzi náčelnictva zdůraznil(+), že naše dokumentární výstavka, instalovaná v prostorách kongresu, film o našich Národních slavnostech, promítaný tamtéž a zejména četná účast ciziny na těchto oslavách v Praze, "učinily známým jméno Československé u všech čtyřiceti národů ve světovém ústředí skautském organizovaných a že československý skauting těší se výborné pověsti".

Příznivý dojem, kterým na konferenci působila čs. delegace měl obraz i v pozvání s. H. Vetterové do cvičného tábora v Argetonne v Normandii, kde předváděla francouzským a anglickým vůdkyním způsoby a metody našeho skautingu.

Bratra Franka Elstnnera, mimořádně talentovaného skautského vůdce, profesí učitele, nejvíce zaujala výzva B. P.(++) o prohlubování výcviku vůdců a rozhodl se proto odjet, spolu s br. Ernie Dickem do Anglie, absolvovat tamní stálou skautskou školu v Gillwell - Parku a vrátit se domů jako "táborový náčelník" a nositel "Wood badge" s právem založit a vést "Lesní školu" pro výcvik československých junáckých vůdců.

Druhé mezinárodní skautské Jamboree se konalo od 10. do 23. srpna 1924 v Kodani v Dánsku. V ústředním pozvání se uvádělo, že každá organizace má vyslat representativní oficiální oddíl, složený ze 40 skautů a 4 vůdců a doporučovalo se,

Vedení SJS RČS požádalo o podporu na celoroční činnost, z níž hodlalo přispět i na výlohy, spojené s účastí mládeže na Jamboree. A budiž tu - k hanbě tehdejší vlády - vydáno svědectví o tom, že s částky 3 milióny korun, které věnovalo naše resortní ministerstvo zdravotnictví a tělesné výchovy, nedostal nepolitický Svaz, označovaný našimi kritiky za "vládní", oficiální nebo dokonce za "hradní" pro svých 30 000 členů ani haléře (Sokol tehdy obdržel subvenci 1 000 000 Kč, Orel 800 000 Kč, DTJ 650 000 Kč a skautská organizace čsl. socialistická Obec Skautů Volnosti, čítající 2 000 členů 500 000 Kč.)

Kdo by se divil, že za takového stavu bylo Československo zastoupeno na velkolepém setkání mládeže 33 národů, provázeném uznáním Společnosti národů (přílohy 20a 21 a překlad), pouze 4 (slovy čtyři) pozorovateli. Byli to bratři Hauner za vodní skauty, Al. Růžička za BíPí skauty, Frant. Stůj za Středočeskou župu a ing. Vrat. Židlický, jako zástupce zahraničního zpravodaje. A poněvadž nemohli postavit ani samostatný stan (ubytovali je u sebe bratři z Lotyšska), nevlála na tábořišti ani československá vlajka.

Program setkání byl pestrý a vrcholil v závodě o světové skautské přebornictví, které obsahovalo soutěže ve výstavbě tábora, ve zpěvu a pokřicích, v národních tancích, ve skautských disciplínách, v jízdě na kanoi, plování, v družinových překážkových bězích, v přetahu lanem apod. Zvítězilo reprezentační družstvo USA.

Po skončení oficiálního programu byli zahraniční skauti po několik dní hosty domácích skautských oddílů a konali společné výlety a cesty po Dánsku.

Jamboree bylo zakončeno projevem světového náčelníka jehož podstatnou část uvádím v příloze 22.

V průběhu Jamboree konala se ve dnech 18. až 20. srpna 1924 třetí Mezinárodní skautská konference, z jejíž usnesení byly pro nás nejdůležitější:

a) apel na vlády jednotlivých států, aby podporovaly skauting jako hnutí všeobecně prospěšné;

b) dohoda, že je možno vzájemně bez závad čerpat ze skautských časopiseckých publikací, bude-li uveden pramen;

c) v mezinárodním skautském výboru setrvává nadále prof. A. B. S.;

d) rezoluce o národním, mezinárodním a světovém charakteru skautského hnutí (viz Kniha první. - Cestou k dospělosti, příloha 16.)

Z důvodů shora uvedených byl Svaz skautů zastoupen na této konferenci místo požadovanými šesti, pouze jedním delegátem.

Na čtvrté Mezinárodní skautské konferenci, která se konala ve dnech 22. - 28. srpna ve švýcarském Kanderstegu, bylo Československo zastoupeno tříčlennou delegací, složenou z místonáčelníka pro Slovensko Dr. V. Cvengroše, místostarosty svazu J. Rösslera - Ořovského a náčelníka A. B. Svojsíka. Delegace odjížděla s pozváním československých autorit aby se příští - v pořadí třetí mezinárodní skautské Jamboree konalo v Praze.

Pozvání bylo sice přijato s díkem, ale když zvítězil názor, že by pro příští Jamboree byl výhodnější rok 1929, aby se v roce 1928 nestřetly skautské slavnosti se slavnostmi olympijskými a že by toto Jamboree mělo býti konáno v Anglii jako kolébce skautingu a jako osobní pocta B. P., odvolala naše delegace pozvání s tím, že se bude ucházet o Jamboree až v roce 1933.

Program Mezinárodní konference byl - jako obvykle - velmi obsáhlý a je uveřejněn v dále uvedených pramenech. V těchto řádcích nemohu však nepřipomenout, že

a) Svaz nemohl vyslat požadovanou šestičlennou delegaci, poněvadž nedostal na tento zájezd od povolaných čs. orgánů opět ani korunu;

b) náčelník A. B. S. byl zvolen členem mezinárodního výboru na další tři roky;

c) byla dojednána dohoda se skautskou delegací Maďarska o postavení skautů maďarské národnosti, občanů našeho státu.

Na 3. mezinárodní Jamboree (příloha 23), konané v období od 28. července do 15. srpna 1929 jsme se připravovali velmi pečlivě. Šlo tehdy o to, abychom účastí representačního junáckého oddílu a jeho vystoupeními na oficiálních a kulturních pořadech v areále Arrow Parku, kde se setkání skautů konalo, i v Londýně, Liwerpoolu, Birminghamu a jinde, upozornili na vysokou úroveň skautingu v Československu a získali sympatie nejen našemu hnutí, ale celé republice. Dále šlo o to, aby se dostatečně početný štáb našich činovníků - předpokládaných organizátorů 4. Jamboree v Praze seznámil se vším, co vyžaduje příprava a provoz "stanového města" o 50 tisících mladistvích obyvatelích.

Do Anglie odjela tehdy asi 50ti členná výprava (příloha 24.), složená nikoliv z nejkvalifikovanějších jedinců, ale z těch, kdo si mohli cestovné a ostatní výlohy zaplatit sami, nebo jimž to umožnili sbírkami ostatní junáčtí spolubratři. Státní podpora, o níž jsme žádali, byla nám - jako obvykle - odepřena a teprve po mnoha intervencích jsme získali v posledních dnech příspěvek, který kryl společná vydání asi z jedné osminy. Byl jsem tehdy odpovědný za instalaci skautské výstavky a vzpomínám s lítostí, že nám naše hlavní město nedalo ani propagační materiály zvoucí k návštěvě Prahy s odůvodněním, že po světě běhá mnoho divokých skautů a že Caput Regni Bohemise o cizí skautské návštěvníky nestojí.

Přes všechny tyto i jiné obtíže dokázala však československá výprava proslavit svou vlast ukázněným chováním, zpěvy, tancem, hrami, vystoupeními v aréně a výstavkou rukodělných prací a skautské literatury tak znamenitě, že sám světový náčelník B. P. pokládal za potřebné informovat o tom našeho tehdejšího zahraničního ministra Dr. Ed. Beneše a jeho prostřednictvím i presidenta republiky Dr. T. G. Masaryka (příloha 25.). Musím poznamenat s jistým pocitem hrdosti, že jsme byli obdivováni především pro naprostou jedinečnost výstavby ubytovacího tábora (příloha 26.), vybaveného krajinkovými podsadami, na něž jsme si přivezli stavební materiál zvláštním vagonem až z Československa (celý tábor, včetně stožáru, jsme po ukončení Jamboree velmi výhodně prodali).

Naší republice byla provolávána sláva i u příležitosti veřejného dekorování B. P., nejvyšším čs. vyznamenáním: Řádem bílého lva, který mu odevzdával náš londýnský vyslanec Jan Masaryk(+).

O organizaci a průběhu Jamboree i o umístění československého kontingentu, se mohou zájemci dočíst v uvedených pramenech.

Jako v předešlých létech, konala se i tentokrát v rámci Jamboree V. Mezinárodní konference (kongres). Trvala 3 dny od 7. do 9. srpna 1929 a byla uspořádána v městě Birkenheadu. Československo zastupovali Dr. Rud. Plajner, Jos. Rässler - Ořovský, Ant. B. Svojsík a ing. Vrat. Židlický. Většina usnesení se týkala poděkování nejrůznějším osobám, úřadům a korporacím, které se zasloužily o zdárný průběh Jamboree, dosud největšího setkání dětí a mládeže v dějinách světa, od královské britské rodiny přes novináře až po tlumočníky.

Z dalšího programu bylo pro nás významné:

a) opětné zvolení náčelníka A. B. S. za člena Mezinárodního výboru;

b) rozhodnutí, že žádný cizí oddíl nemůže se ustaviti v některé zemi, aniž bylo dotázáno sdružení vlastní země a aniž jakákoliv ustanovení toho se týkající byla předložena

c) usnesení o konání příštího kongresu v roce 1931 v Rakousku;

d) usnesení o konání sjezdu roverů (Rover Moot) v roce 1931 ve švýcarském Kanderstegu;

e) doporučení o zvaní cizích skautů do národních táborů;

f) stanovení podmínek pro pořádání skautských prázdninových táborů v cizí zemi.

Jménem ministerstva školství a národní osvěty, se souhlasem ministerstva věcí zahraničních a ministerstva zdravotnictví a tělesné výchovy a našeho londýnského velvyslanectví, učinil vůdce naší výpravy, br. náčelník A. B. Svojsík na V. Mezinárodní konferenci toto prohlášení v jazyce francouzském:(+)

"Nejkrásnějším kulturním plodem, který Velká Británie dala lidstvu Sirem Baden-Powellem je skauting hochů a dívek, ten nový život, čistý, silný a krásný, který se rychle rozšířil po celém světě. Vláda republiky Československé dobře si vědoma, jakou mravní oporou je skauting dospívající mládeže v nejtěžších hodinách mládí i pro celý život, prohlásila skauting za instituci všeobecně prospěšnou a přála by si, aby veškerá mládež pobyla jistou dobu v družinách skautských, které jsou zařízeny v našem státě pro příslušníky všech jazyků, náboženství i ras. Skautská výchova dokonalejšího člověka, vyznávajícího všecky ctnosti, jejichž souhrn tvoří pravé demokratické občanství, přináší skvělé výsledky na poli výchovy tělesné, rozumové i mravní a vytváří mohutnou ligu mládeže všech kulturních národů, jejíž vrcholnou snahu je všelidské bratrství a světový mír. Skauting osvědčil se skvěle za války a prodchne-li pravým skautským duchem mládež všech národů, může vykonati veliké dílo lidskosti také v dobách míru a skláněti napřažená kopí, stále ještě ohrožující mír.

Přejeme mezinárodnímu sjezdu plného zdaru a mladému skautskému hnutí další mohutný vývoj v budoucnosti, aby dále prohluboval a upevňoval základnu světového míru v srdcích

Na VI. Mezinárodní skautské konferenci, která se konala 23. - 29. července 1931 v Badenu u Vídně a na níž bylo zastoupeno 27 delegací mimo britská dominia, jsme měli neradostné postavení.

Předně jsme se reprezentovali jako organizace přišlápnutá, neboť místo 6 delegátů přiznaných každému státu, jsme pro nedostatek finančních prostředků mohli vyslat pouze dva: Jana Nováka a A. B. Svojsíka.

Dále odstupoval z členství v mezinárodním výboru, podle stanoveného pořadí, jako dlouholetý člen a náš náčelník A. B. S.(+), který však brzy po úmrtí Páre Jakobse byl jednomyslným usnesením výboru znovu povolán do funkce, takže i nadále byli jeho osobou zastoupeni slované v tomto vrcholném orgánu.

Největším neúspěchem bylo ovšem odvolání naší kandidatury pro pořádání Jamboree v roce 1931 v Praze. Svojsík o tom napsal: "Nikdo nedovedl pochopit a nepochopit ani, když jsme vysvětlovali důvody, proč pozvání na světové Jamboree odvoláváme. Neboť důvody, proč se tak stalo a proč jisté kruhy ústřední v ministerstvu zdravotnictví byly proti, nepochopí nikdo rozumný. Čistě naše česká specialita. Opakuji z pevného přesvědčení, co jsem již jednou prohlásil: nebýti služební cesty přes ministerstvo zdravotnictví a tělesné výchovy, bylo by světové Jamboree příštím rokem u nás a s ním největší podnik, jaký kdy se odehrál v Praze. A tak pojedou skauti z celého světa - a také naši - do Budapešti, kde se přes zoufalou situaci tohoto podniku nebáli.

Pochopili, jaký takový sjezd má význam propagační a hospodářský. U nás jsme to marně vysvětlovali. Opravdu: škrtnutím péra bylo zmařeno tolik nadějí a tolik úspěchů a stát bezohledně připraven o propagaci, kterou nelze zaplatit

Pro vysvětlení ještě uvádím, že žádost, která musí být pro mezinárodní sjezdy předkládána ministerské radě a kterou jsme předložili včas prostřednictvím resortního ministerstva zdravotnictví, nebyla jím předložena, takže vláda se jí nezabývala a tím byl podnik zmařen. Svojsík zajel sice ještě po zahájení konference do Prahy, aby intervenoval u zástupce ministerského předsedy, ovšem marně.

Konference projednávala kromě běžných záležitostí (zprávu o činnosti a hospodaření, přijímání nových členů apod.) řadu otázek výchovných (soulad mezi výchovou školní a skautskou, spolupráce s učitelstvem, skauting handicapovaných, seznámení učitelstva s metodami výchovy vlčat) a hodně pozornosti bylo věnováno výkladu pojmu "vlasti" ve skautském slibu, vypracování pravidel pro tvoření skautských oddílů cizích národností v jednotlivých státech, akcím za uznání skautského hnutí státem, za zákonnou ochranu skautského kraje a za státní ochranu skautské myšlenky (uskutečněno bylo do té doby v 25 národních skautských organizacích, v Československu ovšem nikoliv).

Na této konferenci padlo také rozhodnutí, že se příští tj. IV. Mezinárodní Jamboree bude konat v roce 1933 v Maďarsku.

Tak jako k předešlým, i k této mezinárodní konferenci poslala naše vláda poselství v němž oceňuje význam skautingu v Československu i v celém světě. Jak seznáte, bylo tentokráte pouze diplomaticky korektní, chladné, nevýznamné. Znělo takto:(++)

"Před krátkou dobou měla Praha příležitost obdivovati se krásným táborům polským, jihoslovanským a československých skautů. Tyto tábory znovu ukázaly, jakým požehnáním pro mládež je veliké dílo Lorda Baden-Powella z Gilwellu.

Při této významné příležitosti president republiky Dr. T. G. Masaryk, veliký vychovatel svého národa, učinil toto

"Akceptuji plně váš program a program národnosti a lidskosti. Lidskost, lidstvo není abstraktum. Není lidstvo bez národů, není nad národy; lidstvo je živá a bude živá organizace všech národů a států. A proto účinná láska k svému lidu je záruka lidskosti. Vaše methoda skautská a vaše jméno vám praví, jak postupovati i v budoucnosti. Vy se snažíte žít v přírodě. Příroda je prostá a učí vás zdravému oproštění. V přírodě se naučíte býti praktickými a čestnými.

Anglické jméno "skaut" to vám povídá, že jste harcovníky, že jste předvoj a že máte dávat pozor a sbírat informace. Ve starších dobách harcovníci stáli proti nepříteli. Dnes stojí přítel vůči příteli. Ale úkol je stejný: informovat sebe, dávat pozor na sebe a na svého kamaráda.

Angličanům slovo skaut znamená také hodinky, no a hodinky jsou prostředek a symbol přesnosti.

Vám, skautům, především připomínám, že v naší historii máme řadu mužů, kteří ve své době svým způsobem hleděli uskutečňovat vaše ideály. Aspoň jednoho bych vám měl připomenouti: lidového našeho krále Jiříka, který držel ideál věčného míru---".

Vláda Československé republiky srdečně zdraví zakladatele skautského hnutí, Lorda Baden-Powella a všechny delegáty mezinárodní konference."

S účastí na IV. Mezinárodním Jamboree v Gödöllö v Maďarsku (přílohy 27. a 28.) jsme měli plno starostí junáckých, politických i hospodářských. Konalo se v roce 1933 (2. - 15. srpna), v období vrcholící hospodářské krize a celosvětové nezaměstnanosti. Prvé rozhodnutí náčelnictva vycházelo z té skutečnosti, abychom nevyváželi peníze do ciziny, učinilo rozhodnutí o účasti jednoho, asi 50ti členného oddílu. Když se však ukázalo, že náklady na zájezd nebyly zdaleka tak vysoké, jak se předpokládalo (poplatek za skauta činil 60 pengö = 350 Kč za celý pobyt, včetně všech exkurzí a zájezdů), že zájem mládeže o setkání se skauty celého světa byl ohromný a že zejména junáci slovenští a naši maďarští skauti z okolí Komárna jsou připraveni vypravit se do sousedního Maďarska, tak říkajíc na vlastní pěst, třeba i mimo rámec oficiální výpravy, revokovalo náčelnictvo své usnesení a po dohodě s ministrem financí a zejména ministerstvem zahraničí (šlo o diplomatické záruky, že shromáždění skautů nebude zneužito k podpoře maďarského revizionismu) činilo přípravy pro účast 350 členů. Byla to do té doby nejpočetnější výprava do zahraničí, kterou uskutečnil Svaz skautů.

O podrobnostech průběhu Jamboree nehodlám psát, zájemci si mohou přečíst vyčerpávající informace v uvedených pramenech. Tolik však chci poznamenat, že program Jamboree byl až nabubřele velkolepý. Zahrnoval kromě zahajovacího a závěrečného ceremoniálu nejrůznější setkání (pracovníků s vlčaty, roverů, nositelů odznaků za záchranu života, alpinistů, skautských duchovních rádců aj.) hlavně výstupy v aréně (zpěv, tance, sportovní utkání, hry, varietní produkce, závody v uzlování, signalizování, stavbě stanů atd.), vzájemné návštěvy a besedy jednotlivých národních delegací (příloha 29.), polní bohoslužby všech vyznání, táborové ohně, program pro veřejnost, produkce a závody vodních skautů, leteckých skautů, skautů požárníků a další. Mnoho času bylo také věnováno organizovaným zájezdům do historicky a turisticky zajímavých míst a měst, včetně Budapešti a Balatonu a exkursím do několika průmyslových a zemědělských podniků.

I když naše účast na Jamboree a vystoupení československého kontingentu byly vysoce ceněny(+), musím se jako vůdce celého našeho tábora vyznat, že jsem se vracel domů rozmrzen. Ukázalo se totiž, že

a) bylo pro nás velmi těžké soutěžit s ostatními skautskými

b) Jamboree se stalo místo radostného setkání chlapců - skautů celého světa spíše obchodním a propagačním podnikem nositelské země;

c) bylo tentokrát skutečně zneužito k politickým cílům, konkrétně k otevřenému požadavku revize trianonské smlouvy a k znovuvtělení Slovenska (Horní země) do svazku svatoštěpánské koruny;

d) místo ukázek rukodělných prací, táborové činnosti a zápolení účastníků ve skautských disciplínách začínaly převažovati nákladné táborové stavby, provedené armádou a nejrůznější výstupy profesionálů, oblečených do skautských krojů, byť byli i bývalými skauty. Musím doznat, že do této kategorie patřila vlastně i naše "valašská vesnička" i výkon našich dospělých členů, automobilových závodníků Turka a F. A. Elstnera, kteří přivezli několikametrovou bábovku (ještě teplou) z Odkolkových pekáren v Praze a kteří sklízeli ohromný úspěch v aréně akrobatickou jízdou a chytáním "aerovky" do lasa;

e) Maďarští mocipáni - tenkrát již zcela zřetelně na skluzavce fašistické - zneužili prostého lidu, aby si dali pod záminkou pozdravu a přivítání zahraničních skautských delegací holdovat nahnaným mnohatisícovým průvodem, včetně handicapovaných občanů, a tím vytvářet dojem, že lid jde s Hortheyho klikou a stojí za ní.

Ostatně hlasy volající po "navrácení Jamboree mládeži" se ozývaly i s jiných stran a celá problematika byla diskutována přímo i na Mezinárodní skautské konferenci.

Dovětkem budiž ještě konstatováno, že celá naše výprava byla rozdělena do 10 oddílů, 2 české, 1 moravský, 2 slovenské, 2 maďarské a 3 podkarpatskoruské.

V areálu Jamboree, v místnostech premonstrátské koleje v Gödöllö, konala se Mezinárodní skautská konference, v pořadí již sedmá. Byly jí vyhrazeny dva dny, 7. a 8. srpna 1933. Zastoupeno bylo 32 národních svazů, mezi nimi i Československo, jehož delegáty byli prof. Dr. Josef Charvát, Dr. Rud. Plajner, prof. Boh. Řehák, Vlad. Wildman a náš zahraniční zpravodaj ing. Vrat. Židlický.

Z bohatého programu, o němž jsem referoval podrobně jinde(+), chtěl bych zaznamenat:

a) Poselství československého ministra zdravotnictví a tělesné výchovy. Znělo takto:

"Vláda republiky Československé pozdravuje Mezinárodní konferenci skautingu a Světové Jamboree. Jako všechny kulturní národy, i Československo pozoruje s obdivem a uznáním skvělé dílo Lorda Baden-Powella a zná důležitost skautského poslání pro ušlechtění dorůstajících generací prostřednictvím nesobecké pomoci jiným a uznáníhodnou snahu po všeobecném míru. Vláda přeje konferenci dokonalý úspěch a je jista, že věrna ideálům a metodám šlechetného zakladatele hnutí bude na zdárném podkladě rozvíjeti skauting po cestách vedoucích k lepší budoucnosti všeho lidstva".

b) Úspěšný referát náčelníka A. B. Svojsíka "Ones a Scaut - Always a Scout" - Jednou skautem - navždy skautem - o potřebě zachovat a umožnit styk bývalých skautů s mateřskými organizacemi(++).

c) Referát švédského náčelníka Lieberatha "Unification de orde numérique de la Loi Scoute". - Standardizace a unifikace skautského zákona - z něhož jsme se dověděli o pestrosti v počtu příkazů skautského desatera i různých jejích formulacích. K mému a našemu údivu vůbec, nesjednocuje tedy světové skautské bratrstvo ani slib, ani zákon.

d) Neskonale potřebné bylo pohovořit o způsobu, jak pomoci nezaměstnaným skautům. Ukázalo se však, že výzva

e) Velmi byl diskutován referát Tage Carstensena z Dánska "La participation aux futurs Jamboree Mondiaux et Congres Internationaux" - O účasti na budoucích Jamboree a mezinárodních konferencích. Všeobecně se konstatovalo, že se oba tyto mezinárodní podniky rozrůstají do velkých, těžko ovladatelných rozměrů a že tak neplní svou vlastní funkci.

f) Při volbách do Mezinárodního výboru náčelník A. B. S. svoji kandidaturu odvolal.

Bratr místostarosta prof. Dr. Jos. Charvát dal o této události zaprotokolovat na schůzi náčelnictva Svazu dne 5. září 1933 toto prohlášení:

"Bratr náčelník vyhověl přání Poláků, aby pro nejbližší dvouletí ustoupil od své kandidatury ve prospěch kandidáta polského, který také zvolen (byl jím Dr. Tadeusz Strumillo, pozn. R. P.). Zdůrazňuji význam této oběti br. náčelníka, neboť na místo ve světovém výboru, kde zasedal od počátku s osmi nejpřednějšími osobnostmi světového skautingu, byl volen jen díky úctě a lásce, které se jako odborník a člověk těší. Uvážíme-li, co vynakládají jiné organizace, aby místa ve světovém výboru dosáhly, vidíme teprve dosah činu".

Za tento ústupek A. B. Svojsíka byl pak zvolen Dr. Jos. Charvát předsedou Svazu slovanských skautů.

Velmi mile jsme vyslechli také vzpomínku ředitele mezinárodní skautské kanceláře, pana Huberda Martina, na nedávno zemřelého br. Jos. Rösslera - Ořovského, kterého označil jako "prominent of the Czechoslovak Boy Scouts" - vynikajícího vůdce československých skautů - a o němž řekl, že "the Movement owes much to him" - skautské hnutí jest mu velmi zavázáno.

Osmá Mezinárodní skautská konference se konala o prázdninách 1935 v zasedací síni švédského parlamentu a Svaz skautů ji mohl, bohužel (po kolikáté již?), obeslat pouze třemi delegáty, kteří si museli všechny vydání uhradit ze svého. Byli to bratři: místostarosta Svazu univ. prof. MUDr. Josef Charvát, náčelník A. B. Svojsík a zahraniční zpravodaj Svazu ing. Vrat. Židlický.

Konference se konala v atmosféře světového sjezdu roverů v Ingarö, jehož se účastnilo též 60 našich oldskautů a roverů.

Jako vždy, měl program konference i tentokrát část oficiální a organizační.

Z prvé části chci zaznamenat především vystoupení zástupce Společnosti národů, který vřele ocenil význam skautské výchovy a styků mládeže celého světa a různých velkých společných podniků pro světový mír.

Dále pokládám za prospěšné uvést doslovné znění projevu, který učinil A. B. S. z pověření čsl. vládních autorit, z něhož je zřejmý oficiální postoj našich kompetentních ministerstev k Svazu, k naší lítosti tak rozdílný od tehdy prováděné praxe.

V českém překladu měl toto znění:(+)

Ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy republiky Československé pověřilo profesora Antonína B. Svojsíka, docenta(++) skautingu na Karlově universitě pražské, aby na mezinárodní konferenci ve Štokholmu učinil tento projev:

"Scouting Lorda Baden-Powella uchvátil v celém světě mládež, všechny její přátelé i ty, kdo prozíravě vytvářejí pevné základy států a lidské kultury. Výchova dokonalého občana, vyzbrojeného pro všechny jeho povolání, jeho rodiny i státu, je řešena skautingem tak dokonale, jak nebyla řešena od dob antických, a to pro všechny, bohaté

V tom, jak dovedl národům rozřešit brannou výchovu a zároveň vytvářeti podmínky a světové hnutí pro všelidské bratrství, nemá příkladu v dějinách lidstva. Měl by se před ním sklonit veškeren svět a skautingem mládeže spolupracovati, k nastolení království Božího na zemi.

Vláda republiky Československé je vděčna Lordu Baden-Powellovi za velikou jeho ideu, panu Martinovi, řediteli mezinárodní skautské kanceláře za energickou, neumdlévající práci organizační a bude vždy ochotně podporovati skauting jako nejbezpečnější základnu světového míru v srdcích každého národa a veškerého lidstva".

Organizační část konference byla bilancí světového skautingu. Bylo konstatováno, že v celém světě jest skauting na postupu a že v přítomné době je ve skautském mezinárodním ústředí registrováno 3 600 000 platících členů skautů. Dvacet zemí má nejen zákonnou ochranu kroje a odznaků, ale i celého systému výchovy. Polsko, Maďarsko, Rumunsko a Litva pokládají skauting za tak důležitý a jedinečný systém předvojenské výchovy, že mají zákonem upravená svá postavení.

Největší zájem byl o příští světové Jamboree. Bylo svěřeno holandské organizaci, jež koná již pilné přípravy k jeho provedení(+).

Konferenci předsedal světový náčelník Lord Baden-Powell.

Pátého světového Jamboree konaného v období 31. července - 9. srpna 1937 ve Vogelezengu v Holandsku (přílohy 31. a 32.), se účastnilo z Československa 314 chlapců. Výprava, kterou vedl člen náčelnictva Vlad. Wildman jako velitel a br. Karel Kulhánek jako vůdce táborů, odjela z Prahy vlastní rychlíkovou soupravou. Její průjezd Německem vylíčil br. Václav Grégr takto:

"V nočních hodinách projížděli jsme čsl. státní hranici v Podmoklech, kde jsme se museli podle nařízení německých úřadů převléci všichni do občanských oděvů. Aby nikdo z nás nemohl při sporadických zastávkách ve stanicích vystoupit z vlaku (tak zněl totiž příkaz německých autorit), nastoupili ke všem dveřím našich vagonů němečtí gestapáci v civilu, kteří nás opustili až na německo - holandských hranicích. Teprve tam jsme se mohli za radostného vyhrávání naší poštorenské kapely pozdravit na slavnostně vyzdobeném nádraží s tamním obyvatelstvem i holandskými skauty, jejich pověřenci přisedli do našeho vlaku a doprovázeli nás až na výstupní stanici. Tam nás již očekávali představitelé a organizátoři Jamboree, s nimiž jsme za zvuků naší dechovky odpochodovali až na vyhrazené tábořiště".

Československá výprava byla rozdělena - kromě skupiny velitelství a poštorenské kapely - do šesti oddílů, z nichž každý vybudoval samostatný ubytovací tábor. Reprezentační a typický český byl však jen tábor 1. oddílu, postavený z krajinek (vůdce prof. Trafný z Roudnice n. L.)

Program holandského Jamboree se nelišil valně od dřívějších. Měl sice svoji oficiální část - zahájení, defilé skautů před holandskou královnou, světovým náčelníkem B. P. a diplomatickými zástupci, jehož se zúčastnilo na 30 000 skautů ze 43 států světa, vystoupení národních svazů na stadioně a v divadle, návštěvy obecenstva, propagační výstavku a zakončení setkání - ale těžiště bylo v táborovém životě hochů, ve vzájemných návštěvách různých národů, v uzavírání osobních přátelství a v exkurzích a cestách po hostitelské zemi.

Pokud šlo o naše veřejné vystoupení je možno prohlásit, že byla úspěšná jak v aréně, tak v divadle i u táborových ohňů. A kdyby toho ani nebylo, stačila by k dokonalému úspěchu a k úspěšné propagaci Československa samotná vystoupení poštorenské dechovky, která hrála při mnoha oficiálních příležitostech, při našich návštěvách táborů jiných národů i při táborových ohních a vystoupeních v československém táboře (přílohy 33. a 34.)

Abychom nechválili sami sebe, dejme slovo doktoru I. Krnovi, našemu vyslanci v Holandsku, který byl po příjezdu na Jamboree uveden do diplomatické lóže, kde hovořil s B. P. i s jinými prominenty. Při setkání s našimi hochy "vyslovil pak potěšení nad tím, jak dobře českoslovenští skauti se reprezentují na světovém Jamboree mezi tolika národy, a že nejen utužují přátelství s dávnými přáteli, ale navazují mnohá nová. Sdělil cvičencům zájem o pochvalu B. P. a vyzval je, aby vždy tak dobře reprezentovali svůj stát, i tehdy, až budou muži(+/".

O velkém zájmu holandské veřejnosti o světové setkání hochů svědčí ta skutečnost, že v den, kdy byla odpolednímu programu na stadionu přítomna holandská královna a kdy si prohlédla i některé z táborů, bylo v areálu Jamboree přítomno 100 000 platících osob.

Nezapomenutelným dnem pro naše hochy byl závěrečný ceremoniál Jamboree, spojený se slavnostním pochodem všech účastníků. Československá výprava, v pořadí čtvrtá, byla bouřlivě pozdravována. Nadšení všech změnilo se však v závěru v jistý pocit bolesti. To promluvil B. P. a jako by tušil, že je účastníkem Jamboree naposled a že nás všechny čeká v blízké budoucnosti bolest a utrpení, ukončil setkání mládeže těmito slovy:(++) "Pro mnohé z nás je to poslední okamžik, kdy se ještě uvidíme. Mnozí mezi nás již nepřijdou. Já dnes, jako jedenaosmdesátník, jsem na konci života, zatím co pro vás mladé život teprve začíná. Noste tedy vždy pochodeň lásky a bratrství, kterou jsem rozžal a kterou jsem vám dnes symbolicky znovu odevzdal. Nuže sbohem, žehnej vás všechny Bůh!"

Po tomto oficiálním zakončení Jamboree zůstaly hochům tři dny na různé zájezdy. Naši navštívili Haag, Amsterodam, Rotterdam, Volendam, ostrov Marken, viděli moře, projížděli se na parnících přístavem, byli v loděnici. Největším zážitkem však byla návštěva hrobu J. A. Komenského v Naardenu, kam celou naši výpravu vyprovodila vojenská auta. Však podle slov naardenského starosty, byla to do té doby nejpočetnější výprava z Československa. Po proslovech starosty Svazu Dr. Charváta a vyslance Dr. I. Krno, položila výprava na hrob Komenského palmové ratolesti se stuhami v čs. státních barvách a pak s pohnutím opouštěla, nad jejímž průčelím četla nápis:

Z Holandska odjela pak část výpravy do další ciziny (zejména vodní skauti), ostatní se vrátili domů.

Devátá Mezinárodní skautská konference a poslední před druhou světovou válkou, se konala ve dnech 10. - 12. srpna 1937 v Městském muzeu v Haaru. Za Československo se jí zúčastnili starosta Svazu br. prof. Dr. Jos. Charvát, náčelník A. B. Svojsík a inž. Vrat. Židlický, náš zahraniční zpravodaj. Všichni tři přednesli též závažné referáty.

Náčelník Svojsík navazoval ve své zprávě "Nejdůležitější problém světového skautingu" na svůj starší podnět z konference v Gödöllö o vybudování organizace odchovanců skautingu (Jednou skautem - navždy skautem) a končil návrhem, "aby neprodleně bylo všude započato se soupisem bývalých skautů a aby byla vytvořena tato instituce jako doplněk světového skautingu na jeho podporu a větší a hlubší vliv".(+)

Inženýr Vratislav Židlický seznámil delegáty konference s organizací a výchovnou náplní čsl. vodního skautingu, který stykem s námořními skauty Anglie a Polska uplatňuje ve svém programu stále více prvky námořního výcviku a pořádá o prázdninách dokonce velké námořní plavby. Doporučil vnitrozemským bratrským svazům zavádět vodní a námořní skauting jako doplněk pro dospívající skautskou mládež(+).

Daleko největší ohlas měl ale referát starosty Svazu MUDr. Jos. Charváta "Mezinárodní lékařská spolupráce ve skautingu", v němž doporučoval zřízení komise složené z lékařů a fysiologů, kteří by se zabývali problematikou vlivu skautingu na fysický i duševní stav mládeže a sbírali zkušenosti o táboření a stravování skautů v jednotlivých klimatických pásmech zeměkoule, tolik důležité pro velké mezinárodní setkání mládeže(++).

O vystoupení br. prof. Charváta zaznamenal náčelník A. B. Svojsík toto: "Velkým úspěchem československého skautingu bylo pověření starosty našeho Svazu bratra Dr. Charváta, organisováním lékařské a vědecké služby v celém světovém skautingu. Do jeho rukou přichází tak ohromný materiál statistický, ale zároveň dostává se po bratru náčelníkovi Svojsíkovi do vedení světového skautingu nový československý pracovník vynikajících vědeckých kvalit. Při ohromném rozšíření skautingu a stycích s nejpřednějšími osobnostmi všech států má tento úspěch ohromný význam."(+++)

Z dalších referátů přednesených na konferenci byl v našem tisku zveřejněn zajímavý příspěvek náčelníka dánských skautů M. Tage Carstensena "Či je skauting časový?" (++++)

Jako vždy i tentokrát zaslala naše vláda Mezinárodní skautské konferenci poselství, jimž oceňuje význam skautingu. Znělo takto:

Vladá republiky Československé pověřuje náčelníka Svazu

"Vláda republiky Československé plně oceňuje vzácné snahy, které uplatňuje světové hnutí skautské na poli vzájemného dorozumění a pochopení mezi jednotlivými národy světa, a práci pro trvalý mír, který má přinést lidstvu štěstí a blahobyt.

Důkazem těchto snah je právě toto Jamboree skautů z celého světa, které znamená nové opatření mládeže a utužení přátelských svazků různých národů.

Vláda republiky Československé je však také vděčna skautskému hnutí za morální výchovu, která nejmodernějšími methodami výchovnými uschopňuje své členy, aby byli dobrými a vzornými občany svého státu, hotovými vždy i k nejtěžším službám, na jeho prospěch, nehledě na to, co se při tom dává v oběť.

Láska k vlastnímu národu nevylučuje sympatie k národům jiným, ale dává jedinci sílu hájit svůj lid, svou zemi proti každému, kdo by je chtěl jakýmkoliv způsobem ohroziti.

Majíc toto na paměti, vláda republiky Československé uznává a vysoce hodnotí práci skautského světového hnutí, které v ryzí demokracii pod vůdcovstvím Chief Scouta, Lorda Baden-Powella of Gilwell, připravuje v lidských srdcích nový a lepší osud světa. Přeje sjezdu, jeho vedení i všem jeho účastníkům nejlepšího zdaru a slibuje skautskému hnutí svou účinnou podporu a pomoc".

I když se čelní představitelé polského, jugoslávského a československého skautingu všemožně snažili, aby SSSR byl organizací živou a pomáhal rozvíjet co nejsrdečnější vztahy mezi slovanskou mládeží, praxe pokulhávala za očekáváním. Sekretář SSSR, br. Grzymalowski, pracovník Zwiazku Harcerstwa Polskiego, uváděl sice v r. 1931(+) mezi příčinami chabé činnosti malý zájem sdružených organizací a finanční obtíže, ale skutečné kořeny byly spíše ve sféře zahraničně politické, jak na ně upozorním později. Přesto však došlo k několika, velkým setkáním slovanských skautů, která upoutala pozornost ciziny, demonstrovala vyspělost skautingu slovanských národů a zanechala hluboké dojmy v myslích účastníků.

A) Prvým podnikem byly velké propagační slavnosti Tábory slovanských skautů - pořádané v roce 1931 u příležitosti dvacetiletého trvání skautingu v Československu (přílohy 35. a 36.) Byly konány pod patronátem presidenta republiky T. G. Masaryka a účastnilo se jich přes 12 000 junáků a skautek, z toho přes 1 500 Poláků, 300 Jugoslávců, početné skupiny Rumunů a Britů a delegace z Francie, Litvy, Lotyšska, Maďarska a Rakouska. Nechyběli ani ruští skauti - emigranti. Účastníky sjezdu dopravilo do Prahy 6 zvláštních vlaků.

Předehrou Táborů slovanských skautů (TSS) byla reprezentační skautská výstava, uspořádaná ve dnech 7. června až 4. července v paláci Pražských veletrhů, kterou zahajoval starosta Svazu, ministr zahraničí Dr. Ed. Beneš.

Vlastní slavnosti se konaly ve dnech 28. června až 2. července 1931 a měly vedle části oficiální převážně charakter

V rámci oficiálního programu byl uskutečněn v neděli 28. června velkolepý průvod zahraničních i našich skautů Prahou (z Vinohrad, Václavským náměstím k Národnímu divadlu, potom nábřežím ke Karlovu mostu, přes most na Malou Stranu a Nerudovou ulicí na Hrad). Na třetím hradním nádvoří vzdalo junáctvo hold hlavně státu (příloha 37.) a vyslechlo projevy presidenta Masaryka (příloha 38.), náčelníka Svojsíka a Dr. Michala Grazyňského, presidenta Zwiasku Harcerstwa Polskiego.

Součásti oficiálního programu byla i návštěva a prohlídka táborů, umístěných v pražské Stromovce, v nichž byly veřejnosti předváděny, kromě slavnostních scén, zejména ukázky výcviku a nejrůznější skautské činnosti. Mezi návštěvníky byli členové vlády, armády, zastupitelských úřadů, poslanci a senátoři, novináři a představitelé vědeckých i kulturních kruhů.

Musím při této příležitosti prozradit, že TSS měly být pro nás, exponované pracovníky, generální zkouškou na příští světové Jamboree, o něž jsme se ucházeli. Byla to velká touha zakladatele československého skautingu, náčelníka A. B. S. i nás ostatních, kteří jsme se účastnili světového Jamboree v roce 1929 v Anglii.

Hlavním posláním sletu slovanského junáctva bylo setkání a sbratření mládeže, navázání družby, měření sil a zdatnosti junácké i sportovní a pro mimopražské účastníky i důkladná prohlídka Prahy a jejího okolí.

Byly absolvovány tyto závody:

1. Závody šotků o vlajku Dívčího odboru Svazu: (Kimova hra, vyprávění pohádky, vyřízení vzkazu, nákres nějakého výjevu, zabalení předmětu, první pomoc, panenka s vlastnoručně ušitým šotkovským krojem, běh o závod kroužícím švihadlem, závod a postup velkým míčem, závod v překážkovém běhu);

2. Závod skautek: (umělecký, hudební a dramatický projev, soutěž při skautské výstavě, závody tělovýchovné, závody ve skautské technice);

3. Závod vlčat o velký totem náčelníkův: (Kimova hra, trefený králík, recitace, zpravodajství, vrhání šipek, ruční výrobek, házení kriketovým míčem, hra "Buď připraven");

4. závod skautů:

a) tělovýchovné závody (lehká atletika, plování, lukostřelba, volejbal, přetah lanem/;

b) skautské závody (uzlování, Kim - Setonovka, látání, morseovka, přechod přes myšlený potok, přelézání ohrady, stavba stanů, řezání dříví, vaření vody, první pomoc/;

c) závody ideové (sborový zpěv, sólový zpěv, hra na housle, hra na piano, recitace, řečnický výstup/;

5. závod vodních skautů: (kanoe single, kanoe double, švédský kajak, pramice).

Vítězové - jedinci i hlídky - byli odměněni věcnými cenami, diplomy a upomínkovými plaketkami (příloha 39.).

Při prohlídkách pamětihodností Prahy byli průvodcové pražští junáci, kteří se o své venkovské svěřence bratrsky starali, pozvali je do svých domovů, pohostili je i podarovali nějakým suvenýrem. Z výletů se nejvíce líbily zájezdy na Karlštejn, Křivoklát a na Říp; mnozí se vydali též na Bílou horu, Zbraslav a do míst kolem Levého Hradce, kam klade historie vznik přemyslovského státu.

Po ukončení slavnostní byl též zorganizován společný zájezd na výstavu tělesné výchovy a sportu v Pardubicích, kde byl uspořádán 4. července zdařilý "Skautský den".

Nebylo pochyb o tom, že TSS byly po všech stránkách velmi úspěšné. Směrem do hnutí manifestovaly sílu organizace, vysoký stupeň naší junácké vyspělosti a pevnost junáckého bratrstva. Naší veřejnosti dokázaly, že skauting je hnutí životné, že má své nadšené vyznavače v řadách dětí a že je významným článkem v soustavě mimoškolní péče o mládež. Z pohledu mezinárodního přispěly pak nemalou měrou k utužení přátelství dětí slovanských států a posílily víru v bratrství skautů celého světa. Hladkým průběhem a dokonalou organizací přesvědčily i náš pracovní štáb, že by byl schopen uspořádat v Československu setkání skautů celého světa a proto, jak napsal H. S. Martin, ředitel mezinárodní skautské kanceláře, který se TSS osobně účastnil, "Hlavní stan československý rozhodl setrvati na svém pozvání, aby světové Jamboree v roce 1933 konáno bylo v Československu".(+)

Ostatně i česká veřejnost hodnotila TSS převážně kladně, jak dosvědčují některé citace denního tisku (příloha 40.).