Kapitola I.
V táboře u Bratroňova 1916

Jiří Wolker na junácké stezce Wolker kronikářem tábora Večerní táborové ohně Účastníci tábora 1916 Finále tábora a roku

Blížíme-li se vlakem k Německému Brodu, vidíme v dáli starobylý hrad Lipnici, jenž ovládá celý krásný, ale pochmurný kraj, typický pro Českomoravskou vysočinu. A za Lipnicí směrem k Humpolci táhne se několik mohutných modrých vrchů, pokrytých lesy Vorlovskými. (A. B. Svojsík: Úvodní slovo k Táborovému deníku Jiřího Wolkera).
A. B. Svojsík, zakladatel Junáka - skauta v českých zemích, měl jako "vrchní vůdce" nesnadný úkol: udržet tento spolek i v těžké době světové války. Potíže byly velké; rakouské úřady potlačovaly české snahy národní, mnozí vůdcové junáckých oddílů byli již odvedeni na frontu, zásobování potravinami mělo tíživé nedostatky. Přesto se tábory junácké uskutečnily.
Profesor Svojsík prožíval letní prázdniny se svou rodinou vždy u svého tchána, pana lesního Josefa Stránského na vorlovské myslivně na Českomoravské vysočině.
"Vorlovy" jsou krajem plným nádherných rozlehlých lesů s štědrými dary lesních plodin, utěšených zákoutí lesních tišin, veselých potůčků, průseků s výhledy na Vysočinu.
Kraj tvrdé práce - ale dobrých, srdečných lidí - kameníků, dřevařů, drobných zemědělců. Kraj zajímavé historie, kterému vévodí malebný hrad Lipnice.
Kraj Svojsíkovi podrobně známý; zde se švagrem "Dolfíčkem" překládal z angličtiny "Základy skautingu", zde již v roce 1912 uspořádal svůj první pokusný skautský tábor, i tábory další a spojoval tak povinnosti k rodině i k junáctvu.
Sem opět volil i ve válečném roce 1916 místo pro junácký tábor svého 18. oddílu pražského, kam se mohli přihlásit i zájemci z jiných měst. Tak se do Svojsíkova tábora přihlásil i chlapec z Moravy, Jiří Wolker.
Profesor Svojsík o něm napsal: +/
"V těch lesích setkal jsem se 10. července 1916 poprvé s Jiřím Wolkerem, gymnazistou prostějovským, který se přihlásil ke mně do skautského tábora. Byl to šestnáctiletý štíhlý hoch, světlých vlasů, modrých očí, jež zářily upřímností a odhalovaly nadšenou, oddanou duši. Prožil jsem s ním toho roku nepřetržitě šest neděl, a našel jsem v něm i moji pražští skauti výborného druha, jaré mysli, který, ačkoliv byl ve skautingu nováčkem, svou horlivostí a inteligencí záhy byl mezi nejlepšími." (viz Svojsíkova předmluva k deníku).
Student Wolker psal si po celých šest neděl táborový deník. Krásný deník, na jehož stránky vepsal všechny své dojmy, prožitky strastiplné i veselé, pozorování skautská, tábornické znalosti i svá okouzlení přírodou.
První junácký tábor je pro každého nováčka velikým dobrodružstvím: poprvé hlídá tábor, poprvé je na dlouhý čas v klínu přírody, provázen jejími rozmary, sám si buduje přístřeší i lůžko, zvyká táborové kuchyni kde sám i vaří, učí se pracovat sekyrou. Cítí se objevitelem, traperem, zálesákem...
Wolker ve svém deníku zaznamená své pocity, dojmy i nabyté znalosti s upřímnou opravdovostí i snivou poetičností. Svůj deník v úvodu dedikoval a psal pro svou matku, kterou jistě miloval velkou synovskou láskou.
Profesor A. B. Svojsík v svém úvodu k tomu opět napsal:
"Wolker přišel do tábora jako nováček, octl se na ráz v kraji chudém, v době krutého nedostatku válečného. To vše spolu s chladem a deštěm těžce doléhalo na tábor, takže často si posteskl ve svém táborovém deníku, jenž byl s počátku jeho jediným důvěrníkem v táboře..."
Vlastní tábor léta 1916 byl budován "směrem SV od myslivny, vzdálen od ní asi 1, 5 km, nedaleko rybníka Pelhřimáku, byl kruhovitého tvaru... a byl postaven pod silným smrkovým porostem..." (viz br. Fikar, povoláním technolog Lesního závodu Světlá n. S. - studijní práce k vůdcovské zkoušce 1969). Tedy velký, okrouhlý půdorys s táborovým "forem" uprostřed, stany na dřevěných podsadách z nichž jeden byl velký, čtyřplátnový, dále kuchyně, sklep a ostatní táborové náležitosti.
Příloha: 27

Nováček Wolker byl v táboře nositelem pečlivé a jemné výchovy rodinné a klasického vzdělání. Perná práce v tvrdých podmínkách byla novou životní zkušeností. Sledujme dále se Svojsíkem: Wolker je pátý den v táboře a píše:
"Jsem znaven a zemdlen tak, že jsem si vyčítal, že jsem sem jel, až slzy mi vstoupily do očí. Nedivil jsem se bratřím Mikýskům, kteří po obědě ve staně hlasitě naříkali a volali po domově."
Dnes máme možnost nahlédnout i do dopisů, které psal z tábora domů rodičům. Wolker v nich sděluje své první skautské zkušenosti. Líčí jim svízele v zásobování, hlavně vždy žádá o přilepšení potravinami. Hned ale na protiváhu tlumočí všeliké krásy skautského života, aby ty nářky nad únavnou prací a hladem zmírnil:
Tak třeba v dopise otci - 11. 7. 1916: ... "Teď jsme sháněli po vesnici mléko a vajíčka. Nic, jde to bídně... Jinak vše jde hezky." a v dopise matce téhož dne: "... Jsem zde již dva dny. Líbí se mi tu a mám se dobře. Jen některé věci mi schází... Jinak je tu pěkně, jen hrozně mnoho teď ze začátku práce; stavíme tábor..."
Příloha: 2-A

Nejdelší a nejžalnější je dopis třetí, ze dne 15. 7. 1916, ve kterém dominuje opět tíživá situace zásobovací i jeho chuť k jídlu. Je samozřejmé, že na zdravém vzduchu při namáhavé práci táborové chutná vždy dvojnásob. Proto ono volání po balíčku z domova. Ale v dopise jsou patrny i mnohé charakterové hodnoty, které Wolker získal a si uvědomil právě v těch tvrdých podmínkách.
"Nevíš ani, jak tento "skauting" je pro mě po jedné stránce výbornou věcí. Nevíš ani, jakou cenu nyní pro mě má kousek okoralého chleba... Já totiž lituji právě toho, že zdravý hlad, který jsem doma nikdy nemíval, se zde u mě objevil... a že ho nemohu ukojit... Proto nezapomeň a posílej."
"Práce je ohromně mnoho... Jsou sice takoví ( a to většina), že jakmile se nikdo na ně nedívá, prácí prásknou a chopí se jí, až se Svojsík pohlédne na jejich stranu, ale mezi ty patřiti nedovolí má povaha."
Přes všeliká strastiplná líčení táborových obtíží doporučuje v tomto dopise svému prostějovskému druhovi Šimečkovi, aby přijel též tábořit: "Dnes mi pan profesor říkal, že by mohl Šimečka přijmout... bude tu pro jeho churavost výborná škola... Šimečkovi rodím, aby přijel".
"Prvé noci jsem vůbec nespal, až teprve včera jsem usnul spánkem udřených..."
"Také chyba jest, že je tu (v horách) vlhko a chladno. Předevčírem v noci začalo pršet a my spali ve vodě..."
"Starší skauti říkají, že tento namáhavý život jest jen na začátku..."
Sledujeme-li dále deník, seznáváme, že zápisy jsou stále optimističtější. Hned téhož 15. 7. 1916 "... pan prof. Svojsík nám dal každému řádný krajíc chleba, který nás mile hřál." A dále: "K obědu byla vepřová pečeně a brambory. Bylo to výtečné a dost jsme se najedli."
A dne následujícího: "Opravdu jsem byl rád, že jsem se sem dostal. Skautství mne počalo těšiti po předehře, která byla dosti těžká. Byla již asi překonána."
Hned 17. 7. čteme: "... Viděl jsem, že za námahu dává práce velikou odměnu při odpočinku - duševní rovnováhu a klid." Konečně desátý den, 18. 7. 1916 již v deníku napsal: Ruce mám rozsekány, pořezány a podřeny. Černý jsem od pryskyřice a mechu. Hlavu však mám jasnou, jako lesní vzduch, a myšlenky čisté, jako voda v potůčku, kolem tábora tekoucímu. Doma tomu bylo opačně." (Srovnej: ABS. - Úvodní slovo v deníku J. W./
Posléze v líčení 12. táborového dne má v deníku zapsáno: "...Nejsem již tesknící nováček. Jsem již otrlejší a otužilejší." A konečně je tu i vepsáno: "Dnes dostal jsem silnou poštu. Dva lístky od taty, jeden od maminky a Karla. Četl jsem a pozoroval, že mnoho se změnilo od té doby, co psal jsem lístky, na něž byly odpovědí ty, které jsem držel v ruce."
V dopise mamince z 23. 7. 1916 upoutá Wolkerovo sdělení: "Škoda, že Šimeček, ač mohl, sem nepřijel. Zde totiž je to ze všech nejlepší. Neboť s panem prof. Svojsíkem jdou jen ti skauti, kteří se nejlíp chovali. Je to tedy jakási odměna..."
Příloha: 2-C

I další Wolkerovy dopisy volají hlavně po přísunu potraviny. Tak dne 28. 7. dokládá: "... Všichni kolegové dostávají dvakrát týdně po balíku potravin a já již nedostal nic přes týden."

Příloha: 2-D

"Vede se mi dobře, jenže stojíme tu blízko samých změn... Hlavní však věcí jest, že táboření bude brzy ukončeno, neboť vydali jsme skoro všechny své peníze..."
"Otužil jsem náramně a zesílil. Budu se loučiti s táborem dosti těžce."
Příloha: 2-E

Dopisy rodičům se nám tak stávají prozaickým doplňkem deníku a dokládají tělesné i morální zisky, vypěstované u Wolkera skautingem.

Jiří Wolker na junácké stezce

19. 7. - 11 den.
"Programem bylo ujasniti nováčkům skautská pravidla. Pan prof. Svojsík je vykládal a u každého se zdržel. Mluvil prostě a klidně, ale uchvacoval nás a slova jeho opravdová jistě nebudou vymazána z hloubi mého srdce."
Na mnoha stránkách svého táborového deníku Wolker dosvědčuje své ztotožnění s junáckým zákonem. Vždyť je pravdivý ve svých zápiscích, vpisuje své prohry i vítězství, stesky i radosti, omyly i jejich nápravy. Věrný svému slovu i oddaný přátelům ("Dal jsem slovo Suchánkovi a to také dodržím"). Byl prospěšný a pomáhal jiným, přítelem i bratrem, opravdovým milovníkem přírody, k níž svůj obdiv vypověděl v četných poetických vyznáních. Velkou lásku k rodičům, spořivost a šetrnost najdeme doloženu v deníku i jeho dopisech. Kázeň a poslušnost seznáme z jeho vzorného a uvědomělého plnění svěřených úkolů. Nesčetné pasáže v deníku svědčí o jeho jaré mysli v překonávání nepřízně počasí, i jásavém zpěvu s táborovými druhy. Ryzost jeho myšlení i skutků mohla být vzorem mnohým jeho spolutáborníkům.
23. července 1916 má v deníku zápis: "Nováčci skládali slib do rukou p. profesorových. Slib byl dobrovolný, přihlásili se však k němu všichni. Slibovali jsme:
1. že budeme milovat vlast,
2. že budem konati své povinnosti studentské,
3. že v každém případě budeme hledět přispěti bližnímu."
Přesný obsah jejich slibu je uveden v Svojsíkových "Základech junáctví" na str. 682.
Slibem se stal Wolker i ostatní junáky.
Již za osm dní si Wolker v deníku zapisuje: "Já sotva získal chviličku času, již jsem chytl Wiegnera (v Základech junáctví - naše poznámka) a dřel "Tělo lidské", jakož nikdy ve školním roce. Tady je vidět opravdovou práci, kdy jedna je úlevou druhé a odpočinek někde až v noci. Připravuji se na druhotřídní zkoušku. První pomoc již znám, ale 21 věcí musím ještě dřít. Zkouška bude co nejřív a času není ani chvilky. Ještě musím dřít rostlinopis, dráhy, obvazy, dějiny české a skautingu a trochu kuchařinu."
A posléze zápis dne 4. 8. 1916: "Ráno si mne zavolal pan profesor: "Budete dnes dělati, zkoušku Přijdete ke mně do stanu!" - Zároveň dělali zkoušku Suchánek a Čáslavský. První jsem dostal Setonovu hru. Je to báječná hra. Po prvé jsem s ní skoro nehnul. Po druhé jsem udělal jen 2 chyby a po třetí (při nejsložitější) tři. Potom jsem dostal vyhledat nejlacinější a nejrychlejší spojení z Prahy do Jiřína, vyjedu-li po poledni. Vykonal jsem to správně. Třetí otázka byla z tělovědy. Ucho. Co jsem znal a nadřel z Weignera, jsem pověděl. Dále kreslit plán myslivny. To bylo dobré. Při orientaci jsem si však zaplaval. Neměl jsem odkud se jí naučit a tak jsem v některých věcech trochu plaval. Ostatní však neznali to také... Po obědě potom vyšli jsme si s p. profesorem na vycházku. Při tom nás zkoušel. V rostlinopisu jsme plavali všichni, ale první pomoc jsme ovládali výtečně... Po večeři hvězdné nebe... Z první pomoci dostal jsem pomoc při poranění elektrickým proudem. Z rostlin některé keře a rostliny. Potom z podoby západů slunce a mraků souditi na počasí. Z vaření dostal jsem hovězí polévku..."
5. srpna 1916 - 28 den.
"V táboře mi oznámil pan profesor, že prý mohu dělat zkoušku prvotřídní. Ideál můj nynější byl by splněn. Prvotřídní skaut. To něco znamená. Dal mi hned řemeslnou práci. Udělat pěknou lenošku (křeslo s lenochy) z březového dříví. Udělal jsem správné a massivní křeslo. Sám jsem tomu rád... Co bych nebyl nikdy dokázal, to tu je!
Po obědě řekl mi pan profesor: "Chcete si zašermovat?" dostal mnoho ran, pan profesor také, převaha byla na jeho straně, ale svůj úkol jsem čestně vykonal a uhájil své místo šermíře. Vždyť nevím, kdo by tak obstál v šermu se samým Svojsíkem. Po šermu mi řekl: "Jste dobrý šermíř. Máte báječný klid"... Pan profesor si mě potom zavolal do stanu a ptal se mne, zda bych nechtěl dělati rádcovskou.
Jak to stoupe! Dříve sotva jsem doufal, že budu připuštěn k druhotřídní, potom prvotřídní a teď již rádcovskou. Brzo se mi svěřil, že by totiž chtěl, abych u nás založil skauting. Že by sám tam přijel přednášet. Oporu bych měl v Šimečkovi.
Myšlenka tato jest veliká. U nás - skauting. Já a - zakládat jej. Sám o sobě vím, že jsem hrozně nestálý... A co ty roztržky a rozbroje, které jistě nastanou! Vím, že vládnouti a rozkazovati nedovedu, dělám však toto rozhodnutí přece po dlouhém uvážení, bez nadšení, vědom si všech překážek a nevděků a odpověděl jsem skoro kladně..."
9. 8. - 32 den: "... byl jsem přidělen ke kuchyni. Měl jsem dělat prvotřídní z vaření. Bramborové knedlíky se zelím. nás zavolal pan profesor. "Všichni kdož hodláte dělati zkoušky, za mnou ke zkoušce z tělesné zdatnosti."
Zkoušky začaly. Běh - 15 vteřin, doposud nejlepší čas, ozvalo se volání... Spokojen s výsledkem, šel jsem k nejtěžšímu závodu v plování... -
Po obědě siesta. Já však musel vařiti dále svačinu. Kávu. Podařila se mi výborně, ač káva byla vyčichlá. Chutnala dobře a byl jsem pochválen zase.
Okolo šesti začínaly závody znova. Ve skoku dalekém a vysokém, v nošení břemen a házení kamenem.
10. 8. 1916 - 24 den: "Dnes jsem dostal na sebe družinu Holého.+) Budu dělati rádcovskou a mám vyhlédnouti místo ke hře "Na pašeráka".
12. srpna 1916... Po večeři černá hodinka. Tu pan profesor dal návrh: Všichni, kdo mají dělat prvotřídní, musí vykonat cestu někam a vyhlédl si mne se Suchánkem. My musíme zítra vzít stan na záda a potřeby pro jeden a půl dne a vyjít odpoledne přes lesy, bez mapy do Želiv. Je to asi šest hodin za Humpolcem...
13. srpna - 36 den: "Jak stanoveno, vydal jsem se z tábora do Želiva se Suchánkem na dvoudenní zkušební cestu, spojenou s orientačním cvičením..."
K vykonání tohoto bodu prvotřídní zkoušky patří i písemné vylíčení celé cesty. Stojí za to si líčení Wolkerovo přečíst. Jiří ve svém deníku živě líčí trasu celé túry i krásu okolní přírody, charakteristiky lidí, navštívené obce (Hněvkovice, Humpolec, Želiv) i kulturní památky i cestu zpáteční. Nebyla to cesta ledajaká. Ušli během dvou dnů nepřehledným a členitým terénem trasu minimálně 50 km.
"Cesty naše skončily a my unaveni, ale obohaceni novými dojmy a zkušenostmi, ubírali se spát."

+) Holý den před tím ukončil táboření a odjel domů.


Wolker kronikářem tábora

Wolkerovo psaní deníku nemohlo ujít Svojsíkově pozornosti, který jistě cenil chlapcovu slovní bohatost i důslednost v každodenním zapisování. Není divu, že vybídl Jiřího, aby svým druhům nějakou stať přečetl. Prof. Svojsík připomíná: "Když z něho předčítával v táboře při večerních ohních, vynechával některé partie." Jistě tyto ukázky měly sloužit ostatním jako vzor ku psaní.
Život ve skautském táboře patří junákům. Vůdce tábora dává jim ve všech směrech možnost plného uplatnění. A tak již 7. den táboření, 15. července 1916 má Jiří v deníku poznamenáno: "Po obědě byli jsme v hlavním staně - ve "Sněmovně", mluvili jsme a jednali. Byl jsem ustanoven psáti deník. Vůbec mne tu pokládají za velikého literáta."
Vůdce Svojsík pověřil tedy Wolkera psaním oficielního deníku celého tábora. K tomu si opět sám zaznamenal (25. 7.) "Dostal jsem úkol velmi příjemný, psáti táborový deník. Je to práce báječná... Nejsem tomu ani moc rád, neboť psát musím takové hlouposti, které považuji, že do deníku nepatří. Deník má co nejvíce obsahovati dojmy, a ne, co a jak bylo k obědu. To se mi protiví."
Svojsík dokládá: "Bylo mu vysvětleno, že se mýlí." - (Táborový deník musí být totiž průkazným dokladem veškeré činnosti). Wolker si i 22 dne zaznamenává: "Já jsem sedl ke stolu a psal táborový deník."
Veřejné předčítání dála se ale vždy z jeho deníku osobního. Tak 11. srpna si Wolker zapsal: "Po večeři černá hodinka. Pan profesor mne žádal, abych četl něco ze svého deníku. Vyhověl jsem, ač ne příliš rád. Četl jsem některé partie, ale velice se líbily."
Svojsík připomíná: "Deník Wolkerův je sice věrným obrazem táborového života v těžkých těch dobách, ale naprosto není úplným výčtem veškerých her, cvičení, jídel, prací atd., jak lze zjistiti srovnáním s denními rozvrhy z onoho tábora, které jsem pro zajímavost uložil."
Škoda, že nemáme dnes možnost toto porovnat, ani číst ten oficielní deník. Ale deník šestnáctiletého skauta Jiřího Wolkera zůstává jistě nejkrásnější oslavou junáctví té doby.
A spolutáborníci byli tedy první, kdo poznali a vychutnali Wolkerovo poetické líčení tábora z jeho deníku.

Večerní táborové ohně

A. B. Svojsík - "Úvodní slovo" k deníku J. Wolkera: "Při táborových ohních, které zbožňoval, zúčastnil se horlivě rozhovorů, přednášel, byl nadšeným poetou... a byl původcem nejedné dramatické scény a taškařiny, improvisované táborovými aktery."
Večerní táborové ohně zanechávají v myslích účastníků trvale krásné dojmy. Také Wolker vpisuje do svého deníku slova okouzlení na čarokrásné táborové vatry.
Hned druhý den táboření, 10. 7., popisuje průběh zahajovacího táboráku: "Nejkrásnější bylo, když v noci (od 1/2 10. až 1/2 11.) rozžehl se táborový oheň a při něm prof. Svojsík nás přivítal a pronesl k nám krátkou řeč. Bylo to úchvatné v tom lese. jiskry šlehaly až k vrcholku stromů, roští praskalo a les opojně voněl. Znaveni, nehybně seděli jsme u ohně, ale radovali jsme se, naše mysl byla lehká a svěží, ač tělo zkormouceno a ztrmáceno."
19. 7. - 11. den: "Nejkrásnějším však bodem tohoto, opravdu skvostného dne byl večerní táborový oheň.
Táborový oheň jest jakási skautská slavnost, chvíle posvátná a očekávaná. Les prožíhaný sty proudů plamenů, které vzlétají do výše jako zlaté rybky. Noc klidně objímá spící kraj a my, skauti, uprostřed tábora shromáždili kolem obrovské hranice, nasloucháme slovům svého vůdce..."
23. 7. 1916, 15 den: "Po večeři (pečené brambory se sádlem) končil den táborovým ohněm. Nováčci skládali slib do rukou p. profesora... Potom jsme seděli kolem ohně a zpívali. Bylo to krásné.
29. července 1916, 21. den tábora: "Demel, Suchánek, Srnec, Peška, Čáslavský a já měli jsme úkol ve tmě (jen táborový oheň hořel) proplížiti se rozestavěnými strážemi a vklouznout do wigwamu. Stráž musela býti nejméně 2 m od stanu. Odešli jsme daleko do lesa, kam jen stěží prošlehovala zář táborového ohně. Hra začala...
Neslyšitelně proplazil jsem se kolem nohou hlídky... Když se zapískalo, byl jsem první z těch, kteří úkol správně vykonali.
Při táborovém ohni dělal Hoppe, který chce v pondělí odjet, zkoušku druhotřídní. Potom se zpívalo a ke 12. šlo se spát.
2. srpna 1916, 25. den: "Po večeři naštípal jsem trochu dříví. Pak začal táborový oheň. Plameny šlehaly báječně. Při něm konány různé legrace až do příchodu pana Arnima, který se připlížil až k ohni. Potom jsme hráli divadlo. Fantasticky oblečeni, fantasticky osvětleni, museli jsme hrozně vypadat. Bylo smíchu a žertů, ran šavlí, střelby a zvláště nakonec, kdy udělali jsme obrovské postavy (jeden druhému sedl si na krk a přikryl se stanovým plátnem), byl poprask ohromný. Potom shledav své věci šel jsem spát.
. srpna - 26. den: Okolo 8. hodiny ozval se jásot: "Pan profesor jde!". Běželi jsme mu naproti a tiskli mu ruce. Všichni jsme byli rádi. Pan profesor zašel do myslivny a my schystávali potřebné k táborovému ohni.
Po večeři... byl táborový oheň. Pan profesor promluvil o začátcích našeho skautingu a o Powellovi a Setonovi. Mluvil o Americe velice zajímavě a rozkošně. Dlouho jsme mu naslouchali a po skončení programu odebrali se na lože."
Také ve svém dopise matce, dne 15. 7. 1916, Wolker popisuje kouzlo táboráku: "Jinak je tu zase pěkně. Zvláště večer. Tu zažehne se jeden velký táborový oheň, všichni posedají dokola a vykládá se, humor jen proudí a každý se směje, neboť mezi námi jest jich několik, kteří opravdu humorem vládnou."

Příloha: 2-B

V táborovém deníku najdeme i vylíčení večerních posezení u plápolajících kamen, která též zanechávají dojmy nejlepší. Tak třeba 21. červenec: "Noc snesla se nad lesy a tma houstla, houstla... V krbu praskalo jehličí a kolem něho jásaly naše hlasy. Tiskli jsme se k sobě jako v teplém hnízdě. Každému plály oči a tvář svítila radostí. Byl jsem tehdy šťasten a naplněn tou prostou radostí, jíž dává země, a mládí. Prostou a nefalšovanou.
Brzy rozzvučely se lesy naším zpěvem. Nezpíval jsem nikdy rád, ale nyní, kdy na prsou měl jsem tak volno a lehko, zpíval jsem radostně s nimi, s vervou a rozkoší.

Účastníci tábora 1916

A. B. Svojsík - předmluva k deníku J. Wolkera, str. 9.:
"Wolker byl horlivý a bystrý pozorovatel lidí a třeba někdy se ukvapil v úsudku, jak u hocha není ani jinak možno, napravil omyl, jakmile jej zpozoroval a nebyl pohodlný i po třech letech vyhledati deník a připsati důležitou okolnost, aby na nikom nezůstalo neprávem ani stínu viny."
Jiří Wolker zaznamenal v svém deníku i jména účastníků tábora a na mnohých místech je představil krátkou charakteristikou. Toto o nich zapsal:
Demel... byl se svou podsadou hotov první, ač byl téhož dne dvakrát v Krásné Hoře..., přijal mne do své na noc.
Srnec... Ulehl jsem ve stanu a poslouchal zvuky Srncovy harmoniky (25. 7. 1916) - 33. den: Po poledni nastalo loučení. Srnec měl i slzy v očích. Byl to tichý humorista. Oči zatlačené příliš dozadu působily, že vypadal vždycky smutně. Ale byl to velice legrační človíček. Byl z mých nejprvnějších přátel.
Hoppe... 31. 7. 1916: Zase nás ubylo. Hoppe, který udělal druhotřídní zkoušku, odjel domů. Proplakal prý celou noc. Zvláštní to člověk. Byl naplněn snad samou žlučí, neboť neštěstí jej pronásledovalo od prvních dnů. Nic se mu nedařilo, pes jej pokousal a vůbec všechny nepříjemnosti se přiházely hlavně jemu. Byl to hodný hoch. Se mnou vycházel velice dobře a ještě před odchodem si mne vyfotografoval.
Holý... 12. 7. 1916 - 4. den: Lezoucí spoluspáč Holý (skaut první třídy) mne probudil o 1 hodině. 10. 8. 1916 - 33 den: Dnes je den odchodu mnohých. Srnec, Holý, Masojídek, a Čáslavský odjíždějí domů... Dnes jsem dostal na sebe družinu Holého.
Mikýskové... (5 den)... po obědě ve staně hlasitě naříkali a volali po domově. 12 den: Po obědě přišla paní Mikýsková ke svým synům. Dojíždí k nim po každé za týden až z Hradce Králové. Tentokrát si je již odváží.
Čáslavský... Čáslavský byl záhadné individuum. Vysoký, starý jako já, černovlasý, hezký mladík. Však jeho charakter byl mi vždy záhadný.
Peška... 13. 7. 1916 - 5 den: Kamna... oblepená jílem. Jejich hlavní strůjci jsou Peška a Suchánek.
10. den: Jsou mezi námi dva hlavní humoristi: kuchař Peška a Borůvka.
Suchánek: ... 6. den: Je akademik, snaživý a pracující až do úpadu... 7 den: V dešti pomáhal jsem Suchánkovi stavěti stan, ve kterém s ním budu spáti.
9. den: Spal jsem po prvé u Suchánka, v jeho wigwamu. Je to asi největší pracovník z celého tábora. Je starší o 2 roky mne a tak laskavý a úslužný. Půjčil mi svůj "pytel"..., ve kterém se mi báječně spalo... 22 den: Suchánek dumal nad zápisníkem, a hrbil se nad sumou, kterou jsme vydali... On je hlavním pokladníkem. 24 den: K obědu hrachová polévka a telecí. Oboje bylo dobře připraveno, neboť vařil Suchánek.
Borůvka... zná celého Cyrana nazpaměť. 18. den: Borůvka, který dostal balíčky, pořádal večer soiré pro zvané hosty. Byl jsem tam s Čáslavským, Böhmem, Srncem, Hoppem a Suchánkem.
Neudörfel... 31. den: ... vydali jsme se s Neudörfelem na Lipnici odeslat a přijmout balíček. 32. den: Potom se přihodilo něco velmi zajímavého. Holý a Neudörfel, oba tělesně dosti slabí... šplouchal sebou a bil rukama kol sebe. Topil se... Neudörfel prováděl podobné. Vytáhli jsme ho také.
33. den: Je to opravdu hrozné. Neudörfelovi se ztratilo 10 K. Zahanbilo nás to všechny.
Ty peníze zapomněl Neudörfel doma. - Později se to s velkým zadostiučiněním konstatovalo. - Poznámka po třech letech.
34. den: ...Rozloučil jsem se s Neudörfelem, který odjíždí dnes.
Žižka... 8. den: Ráno vstával jsem brzo, abychom záhy dorazili do Humpolce... s Čáslavským a Žižkou. Nakoupili jsme čeho třeba a rozešli se... Žižka k příbuzným.
Masojídek... 1. den: Ač hlídka přede mnou, maličký Masojídek, třásl se zimou, já zimy vůbec nepocítil.
33. den: Masojídek patřil mezi ty nejmenší. Když jsem jej po prvé spatřil, byl mi velice nesympatický, neboť jeho vzhled byl takový ubohý. Ale později, zvláště ke konci jsem poznal, že je to dobrák. On byl humorista, nejsa si toho vědom. Jeho postavička vypadala vždycky komicky.
Böhm... 21. den: Za vůdcovství Böhma cvičili jsme od 12. hodin do půl 2. Tento opálený mladík asi mnoho miluje militarism a je trochu despota. Divím se, že profesor jej nechal velet. Snad jej chce vyzkoušet. Mýlil jsem se, je to dobrák. - (Poznámka pozdější).
Pšeničný... Skok s místa, Zdvíhání a nošení břemen. I. Pšeničný. (32 den).
Motyčkové... 32. den: Odpoledne přišli totiž noví dva skauti. Motyčka a jeho bratr. Motyčka je rádce, ale jak jsem se dozvěděl, má prý dosti pohnutou minulost. Zná hudbu, a miluje ji. Zná také mnoho kupletů, až se to poněkud nesrovnává.
40. den: byl jsem se koupat s mladým Motyčkou ve velkém rybníce.
Maršát... 36. den - 13. srpna 1916: Odpoledne přišel nový skaut, starý rádce, Maršát, na tři dny. Je to starší chlapík, ale velice mi sympatický. Seznámili jsme se.
39. den... Ve Světlé se Maršát oddělil a jel domů.
Čmeli a Maloch... 24. den - 1. 8. 1916: Před cvičením náhle zjevili se u nás dva cizí skauti. Byli to ti od Bezděkova. Z celé družiny zůstali jen dva, ostatní pro nedostatek jídla utekli. Statní mládenci. Přišli na návštěvu. Jeden, báječný běhoun, cvičil s námi a oba se koupali.
Zvláštním účastníkem tábora byl pes: 11. den. Psík jezevčík byl již včera přiveden. Má boudu u kuchyně a hlídá zároveň s hlídkami.
Prof. Svojsík jest muž, jakých bychom my, Češi potřebovali nejvíc.
/J. Wolker, Táborový deník, 7. den tábora./

Při tomto táboření působili na skauty, krom vůdce A. B. Svojsíka, i další dospělé osoby, které nemalým podílem přispěly k tříbení charakteru táborníků.
V prvé řadě to byl bratr A. B. Svojsíka, pan "Arnim" Svojsík. Citujme si slova Wolkerova deníku: "Náhle se za námi zjevil pan Arnim, který se připlížil velice nepozorovaně až k nám. On nás sice ještě více "dresíruje" než pan profesor, ale zase je bližší a kolegiálnější. Rád každému poslouží a hlavně dává při obědě větší porce. Bavil se s námi..."
Také švagr Svojsíkův "Dolfíček" (ten Adolf Stránský, který zde ve Vorlovské myslivně v r. 1911 pomáhal překládat knihu Scouting for Boys), byl častokrát aktérem tohoto tábora. Wolker píše v deníku: "... mladý pan Stránský (byl profesorem na vysoké škole obchodní v Liverpoolu). Ten mi půjčí barvy a budu malovat." A dále píše 26. července v deníku: "Pan profesor přinesl mi barvičky, které mi půjčil mladý pan Stránský. Mám prý malovat, abych získal cenu za nejlepší skautský obraz."
Konečně lze poznamenat, že na skauty působila i paní Julie Svojsíková, choť pana profesora. V deníku u Wolkera (18. července 1916 - 10. den tábora) čteme: "Ta krásná paní má vždycky pro mne něco příjemného. Jak ten lístek od tety, tak vůbec všechny pozdravy z domova, srůstají s její milou tváří."
Že byli tito vzácní lidé u skautské omladiny ve vážnosti, ukazuje i táborový památníček Josefa Neudörfla. Jsou v něm od těchto dospělých přátel skautingu vepsány jejich podpisy s věnováním. Stejně tak v tom památníku je krom podpisu vůdce A. B. Svojsíka i podpis obdivovaného Massa Boba a Jiřího Wolkera.

Příloha: 31

Svět dětí a mládeže je jiný než dospělých. Je pln romantiky, snů a ideálů a skauting tyto akceptuje a směřuje k sebezdokonalování ducha i těla junácké omladiny.

Finále tábora a roku

J. Wolker: Táborový deník - 11. den.
Ráno bylo mlhavo a chladno. Nebe včera tak rozjasněné, bylo dnes siným mořem ohromných šedých proudů a vírů. Jen chvílemi z prorvy zasvítilo slunce a upadlo zase po chvíli do hlubin neprozařitelných.
a octl se venku z lesa na lukách. Cesta stoupala. Zahnul jsem a před zraky objevily se mi monumentální trosky hradu Lipnice.
Nejkrásnější a nejpůsobivější jsou v deníku Wolkerovy výpovědi o přírodě a okolní krajině, líčení jejich proměn. Zalistujme v jeho deníku, třeba jak začíná líčit 6. den tábora: "Ráno nás probudily sluneční paprsky. Bylo krásně. Les probouzel se ze sna a páry stoupaly k nebi. Vzadu ozářená paseka prokmitala průseky stromů. Řekl bys, že samo Slunce rozložilo se tam na měkké trávě. Nebe jasné a radostné."
A hned druhý den (15. 7. 1916): "Ráno jsem se probudil dosti pozdě. Třáslo mnou zima. Kapky ustavičného deště melancholicky zvonily na plátěné střeše. Nebe bylo zachmuřené a v lese pochmurně."
Radostí zní jeho chvalozpěv 15. den tábora:
"Den byl skautský.
Jak miluji to zářivé slunce! Miluji je jako zdroj tepla, krásy a lásky. Objímá celý svět tak vřele, zpívá barvami a to jeho teplo... v tom se koupám s rozkoší.
Jasné slunce, miluji Tě, miluji tě mé mládí a zdraví. Stulen v tvé paprsky jásám a zpívám volnými plícemi hold přírodě, své veliké milence, jež teď po dlouhé době zase jest laskána mými polibky a hřejivými obětmi."
Svůj Táborový deník 1916 Wolker uzavírá překrásnou statí, které dal název "Na poslední hlídce". V ní zaznívá Wolkerovo okouzlení přírodou a tato poslední kapitola je i vyznáním, jaké obrovské hodnoty dovede skauting a junácké táboření dávat mladému člověku.

Příloha: 1.

Šestnáctiletý Wolker se na táboře projevil nejen jako poetický tvůrce slova, ale též jako adept malířství. V deníku najdeme na nejednom místě dokumentováno jeho dychtění po malířském vyjádření. Zvláště Lipnice mu učarovala. Během táboření se k ní často vracel s paletou a štětcem. A karikatury i kresby v deníku publikované jsou ukázkou jeho slibného malířského talentu.
Přílohy: 48 - 51
"Já si dal přinést různé malířské potřeby a skicáky, tužky, uhly, gumu atd. S radostí jsem se zase oddal umění. Zatím, co se ostatní koupali, skicoval jsem břízy u rybníka.
Jsem sedl a načrtl obrysy hradu, jenž snivě hleděl do okolí. Maloval jsem s takovou chutí, jako nikdy jindy". Tak nám to zapsal 22. července, 14. dne táboření.
26. července 1916 - Odpoledne po delší přestávce projektován výlet na Lipnici. Prohlídka hradu.
Příloha: 29
"Hrad stojí na vrchu pustém a kamenném. Rozhled odtud je velikolepý. Tím mohutněji působil pohled, ježto nebe souhlasilo se zemí. Na zemi trosky hradu a na nebi rozbitá, melancholická mračna... Zabušili jsme na fortnu.
Načrt jsem si tam dvě skizzy."
30. července - 22 den táboření: "Po obědě jsem se sebral a šel si trochu zamalovat. Jindy o prázdninách by to byla práce, nyní je to odpočinek. Maloval jsem svoji obvyklou Lipnici."
2. srpna 1916: Kreslil jsem karrikatury, které se všem velice líbí."
Stejně jak k malování, najdeme ve Wolkrově deníku i jeho vyznání k hudbě. V zápise 14. dne čteme: "Bavil jsem se s panem profesorem o hudbě. Je v ní velmi dobře znám a sám je výtečným zpěvákem." A na jiném místě (40. den) píše: "Došli jsme až do Dolního Města. Tam jsem měl zkoušku s p. Arnimem na "Ave", které budeme spolu dávat v lipnickém kostele. Zkouška byla v hostinci. Hrál jsem na jakési mizerné housle s umírajícími strunami."
Přesně své ambice vyjádřil Jiří Wolker v úvaze 6. VIII. 1916, 29. dne tábora: "U nás - skauting. Já a zakládat jej... Snad by tím utrpěla umění, kterých se nevzdám, co budu dýchat. Hudba - poesie - malířství."
Jiří Wolker: Táborový deník. 41. den. "Hlídka mi uběhla báječně, neboť starší Motyčka se mnou hlídal a tak bavili jsme se až do pěti hodin. Potom vzbudil jsem Žižku a šel spát. Brzy mě však probudili, neboť chtěli jsme býti na Lipnici o desáté hodině. Vyrazili jsme s p. Arnimem; p. profesor šel o něco dříve. Nebe bylo zatažené a s hůry padal onen nekonečný déšť malých kapek."
Ve své poznámce k Wolkerovu deníku bratr A. B. Svojsík napsal: "Zde končí Wolker chronologický popis táborového života. Následující den byl vyplněn bouráním tábora a přípravami k dojezdu, prodejem dříví a různých výrobků táborových vesničanům z okolí..."
Skončil tábor - skauti se vrátili domů. Svojsík své odchovance během tábora nabádal, aby ve svých domovských městech se pokusili založit malý oddíl skautů.
Pražskou zvláštností Svojsíkova 18. oddílu se stala tak zvaná "venkovská družina", v níž zaregistroval jednotlivé skauty z různých měst. Tuto družinu "vedl" bratr Brejcha. S jednotlivými členy udržoval písemný styk i během roku. Příslušnost k "venkovské družině" byla vyznačena i na skautské legitimaci, kterou každý z těchto skautů řádně obdržel.
Příloha: 31
Pepa Neudörfl po příjezdu z tábora do Německého Brodu, nabyt dojmy a skautskými znalostmi, ihned našel dychtivé posluchače a "nováčky" ve svých rodných bratřích. Před okny jejich bytu byl "Ostrov", který tvořil mlýnský náhon s řekou Sázavou. V tomto romantickém zákoutí cvičil ihned své mladší bratry v junáctví. (Slavomír, Jan, Pavel).
Jiří Wolker v rodném Prostějově byl vždy "magnetem", který přitahoval mladé lidi. Po svém návratu z tábora "propagoval skauting horlivě". Dosvědčuje to jubilejní vzpomínka bratra Dr. Rudolfa Plajnera, účastníka tehdejších setkání.
Příloha: 80
Profesor Ant. B. Svojsík hned po prázdninách dopisem ze dne 6. X. 1916 připomenul Wolkerovi svoji nabídku propagační přednášky a zaurgoval, jakožto redaktor časopisu "Junák - Skaut" na Jiřím slíbený náčrt pro časopis.
Příloha: 21-A
Jeho redaktorskou péčí vyšel 15. září v časopise "Junák - Skaut" ročník II. 1916, číslo 8., 113 - 115 Wolkerův článek "Na poslední hlídce". Byl to, dík iniciativě Svojsíka, Wolkerův prozaický debut."
Rázem tedy po vlastech českých junácká omladina četla s uznáním toto jeho překrásné vyznání chvály přírodě a junáctví. Co více, Wolkerův článek upoutal i spisovatele Dr. Chalupného, advokáta v Táboře. Profesor Svojsík napsal o tomto zájmu v "novoročním" dopise Wolkerovi s doporučením, aby s Dr. Chalupným navázal kontakt.
V tom novoročním listě je i Svojsíkovo připomenutí: "Nezapomínejte ideí skautských - nemyslím tak pro skauting v Prostějově, ale k vůli Vám samému. Naučí Vás žít opravdovým životem a povede Vás k činům ušlechtilým, mužným."
Příloha: 21-B
Wolker ve své odpovědi z ledna 1917 informoval Svojsíka o problémech, nedovolujících toho času založit v Prostějově zamýšlený skautský oddíl, a dodává: "Já však propaguji zde skauting horlivě a doufám, že letos v prázdninách se s několika nováčky osmělím přihlásiti k Vaší družině. Samostatně podniknout nic nemůžeme."
Příloha: 3
Jiří obdržel z Tábora 9. I. 1917 povzbudivý lístek, a v polovině ledna 1917 skutečně navázal s Dr. Emanuelem Chalupným písemný styk. Získal tak významného poradce pro svoji básnickou tvorbu.
Příloha: 22-A
Ant. B. Svojsík, zakladatel spolku Junák - Český skaut, musel počítat i s nutným kontaktem se skauty vídeňskými. Emmerich Tauber, jejich hlavní představitel, prosil o vhodné statě pro jejich časopis "Der Pfadfinder". Prof. Svojsík v dopise, datovaném 6. II. 1917, požádal Wolkera o souhlas k překladu jeho článku "Na poslední hlídce".
Příloha: 21-C
"Papá Tauber" v obsáhlém přípisu akceptuje s uspokojením: "Článek Tvého sk. Wolkera je cele výborný a bude uveřejněn v březnovém čísle."
Příloha: 32