21. VII. 1917.

Večer chytla mě trochu horečka. Svlékl jsem svetr... Dnes ráno jsem se probudil zdráv. Aspirin pomohl. Cítil jsem potřebu, abych se osamotnil. Odešel jsem hledat zahnutý strom na most přes náš potůček.

Přešel jsem cestu a vnořil se do borového lesa. Prorážel jsem hustou spleť větví, až octl jsem se v pravidelném lese smrkovém. Bylo mi v srdci a duši tak jasně, jako by azůrový proud nebeský smyl všechny chmůry a mraky táhnoucí se po mém srdci...

Jiří Wolker: Deník "Té, které patřím" - výňatky.