Včera úplně rozladěn, zklamán a sklíčen ležel jsem sám ve stanu. Mládež byla shromážděna u kamen a bavila se. Ke mně jen dolétaly dozvuky hlasů veselých a zdravých a já musel ležet sám a sám. Cítil jsem se nesmírně opuštěným... Rozdávala se svačina. Byl čaj s mlékem. Přiběhl Borůvka a tázal se mě, má-li mi přinést také. Prosil jsem jen jen, aby mi přinesl moji porci mléka.

"Dám ti i svoji", pravil a odešel. /Mléka dávala se do čaje jen jediná sběračka./

Za chvíli slyším, kterak Borůvka u kuchyně řeční: "Kdo zřekne se své porce ve prospěch Wolkera?"

Tu jsem slyšel, že všechny ty jasné hlasy, všechny, od chladnokrevného Hoppeho až po naivního Urbánka, zvolaly: "Já!"...