28. VII. 1917.

Našli jsme s Hoppem báječný palouček za naším táborem. Jest tak ukryt, že není možno, aby nás tam někdo viděl. Protéká jej malý potůček, který stále zpívá. Byli jsme tam po obědě.

Svlékl jsem se a se zavřenýma očima oddal jsem se slunci. Vystavil jsem své tělo a nechal se dlouze, dlouze líbat. u hlavy zvoní křišťálové kaskády vody. Zmocňuje se mě únava a vysílení. Kladu ruce přes hlavu, abych přílišným světlem neoslepl. Jak já miluji slunce, - božského umělce. Ono rozsévá svým paprskem tolik krásy a štěstí.

Včera večer byl táborový oheň a sliby nováčků. Nejzajímavější byla návštěva "Černého skauta". Urbánek strachy nespí.