Znali jsme se velice dobře a byli jsme také dobrými kamarády. On, synek zámožné rodiny, jemuž pečlivá a štědrá ruka matky dávala plnou měrou vše, čeho bylo teřba k ucelenému vzdělání, a já, chudý studentík, odkázaný ve svých potřebách jen na sebe, utkali jsme se jednou v jakémsi literárním souboji. Vyšel jsem tehdy z půtky jako vítěz a byl jsem proto pozván do učené společnosti prostějovských studentů, scházejících se nejčastěji v bytě u Wolkerů a debatujících o literatuře, umění, hudbě atd. Cítíval jsem se vždycky ve společnosti starších a zámožnějších kolegů nesmělým, odstrkovaným a změnil jsem svůj ostych ve výboj teprve tehdy, když se po prázdninách roku 1916 vrátil Jirka Wolkerů ze skautského tábora u Lipnice, kde strávil s br. náčelníkem prof. A. B. Svojsíkem část prázdnin.

Tehdy přijel Jirka povahově zcela změněn, jeho panovačnost zmizela a vyprávěl nám s nadšením o skautech, o táboření v lesích, o br. prof. Svojsíkovi, chválil život venku a velebil krásy lesa. V tomto oboru dovedl jsem se okamžitě uplatniti, zde zmizela moje nesmělost kotvící ve společenském rozdílu našem a mé bohaté zkušenosti, nasbírané stálým pobytem v lese, učinily ze mne jediného konkurenta Wolkera. Uzavřeli jsme spolu proto upřímné přátelství, utužované častými společnými vycházkami, jichž bylo křehkému tělu Jirkovu tolik třeba. Časem se k nám připojili jiní, počet náš vzrůstal a Jirka měl část slouti v 15 letech skautským vůdcem.

Ačkoliv léta válečná byla skautingu velice npříznivá, přece jsme udrželi svatý plamen nadšení ve své hrudi a dali jsme mu proniknouti plně až v den našeho národního osvobození. Po převratu Jirka ve svém zápalu skautském poněkud ochaboval, přicházel mezi nás jen zřídka a posiloval nás jen občasnou přednáškou. To byla ale již doba pomaturitní, kdy přicházela Wolkerova těžká hodina, kdy počínal stavěti život dle obrazu svého srdce.

Vzpomínám-li br. Wolkera na prahu nového roku, nečiním tak jen proto, že slavíme výročí jeho smrti /zemřel 3. ledna 1924/, ne, můj úmysl je mnohem hlubší. Přál bych si, aby každý z nás skautů a skautek srovnával svůj život, délku a hlavně vykonanou práci s prací mladého básníka a aby spravedlivě posoudil, splnil-li své povinnosti tak, jak bylo třeba. Bratr Wolker odešel předčasně, odešel příliš mlád, ale zanechal nám přece své skvělé literární dílo veliké ceny a mohl proto o sobě říci: "Smrti se nebojím, smrt není zlá."

Ano, drazí bratři, smrt není zlá, je-li život cenný, může-li se vykázati positivní prací. Vy všichni pracujete ve skautingu, pomáháte formovati duše svých svěřenců a otvíráte jim nové obzory. Jste vůdci, vychovateli. Konáte práci nevděčnou sice, ale velice důležitou, práci, která má nésti v budoucnu velké ovoce.