Ediční poznámka - CD ROM Rudolf Plajner a přátelé

Prostějovský rodák Rudolf Plajner je po A. B. Svojsíkovi naším druhým nejznámějším náčelníkem. Na skautskou stezku vkročil roku 1916, když Jiří Wolker založil v Prostějově první skautskou družinu. Byl pamětníkem počátků našeho skautingu - jedním z "prvních skautů." Prošel úplnou skautskou výchovou od nováčkovské zkoušky přes všechny stupně, činovnickými funkcemi, až v roce 1939 usedl do pomyslného křesla náčelnického. Pro přesnost je třeba poznamenat, že ne okamžitě po Svojsíkovi. Po smrti "náčelníka - zakladatele" měl převzít žezlo (čti - odpovědnost, starosti, práci, sebeobětování…) místonáčelník Jan Novák, Svojsíkův soudruh (v tom původním, pravém smyslu slova), ale než stačil funkci oficiálně převzít, tři měsíce po Svojsíkovi umírá také. Ve velmi pohnuté době koncem roku 1938 jsme tedy několik týdnů náčelníka neměli. Svojsíkův Svaz junáků-skautů a skautek se v rámci dodnes diskutovaných reorganizací rychle připravoval na zásadní změnu - sloučení několika skautských organizací a vznik nové. Došlo k němu v lednu 1939, kdy byl založen Junák - ústředí skautské výchovy. Prvním náčelníkem Junáka se stal další Svojsíkův blízký spolupracovník Sláva Řehák, ale náčelníkem byl jen necelé dva měsíce. v březnu 1939 byl náčelníkem Junáka jmenován Rudolf Plajner.

Rudolf Plajner napsal od dvacátých let množství článků hlavně do skautských časopisů, spolupracoval na několika příručkách, dvě i sám sestavil, ale za spisovatele se nikdy nepokládal. Psaní bylo součástí jeho služby hnutí a je obdivuhodné, že si ně vůbec našel čas.

Kniha, kterou, čtenáři, držíš v ruce, byla sestavena z rukopisů vzniklých v posledním období Plajnerova života po třetí likvidaci našeho skautingu, tedy po jeho třetím "sesazení". Právě tímto dílem z let 1971 až 1986, prokázal svůj vztah ke skautingu a potvrdil pradávné heslo "Skautem jednou - skautem navždy". Čtrnáct rukopisů vznikalo v době, kdy měl relativně více času. "Táta" Plajner byl již v důchodu, značnou část svého života trávil v Lukách pod Medníkem, kde se scházel s přáteli, kteří ho v práci povzbuzovali a pomáhali mu. Postupně přibývalo "odkrytých zavátých stop" a vznikalo tak dílo nesmírné ceny pro budoucí generace.

Své pohledy do minulosti nezačal Plajner hned počátky skautingu v zemích Koruny české, ale vstoupil do doby, které říkáme "zlatý věk" skautingu. Na první studii pracoval v roce 1971 a nazval ji Junácká výchova v období 1928-1938. Měla to být obhajoba skautských myšlenek a jeho výsledků v době, kdy byl skauting opět napadán ideology SSM a KSČ.

Po odmlce se v polovině sedmdesátých let ke psaní vrátil, a od té chvíle již psal nepřetržitě v tempu jeden až dva rukopisy ročně. Rukopisy opravdu nejsou jen vzpomínkami pamětníka, bylo nutno vyhledávat stovky dokumentů, korespondovat s dalšími žijícími svědky událostí a text dokládat mnoha poznámkami a přílohami - byl to obdivuhodný výkon.

Za morální povinnost pokládal připomenout stoleté výročí narození českého skauta číslo 1 - A. B. Svojsíka. Tak vznikla studie a B s 1876-1976, při které se Plajner naplno vnořil do historie, začal systematicky vyhledávat dokumenty, navazovat úzkou spolupráci s dalšími pamětníky a znalci. Okamžitě po uzavření Svojsíkova medailonu začal pracovat na stěžejní části svých rukopisů. Nazval ji Zavátou junáckou stezkou a rozdělil do několika částí: 1. Úsvit českého junáctví; 2. Cestou k dospělosti (Ve službách republiky I.); 3. Idey a praxe svazového skautingu (Ve službách republiky II.); 4. z výsluní do stínu a 5. Ve stínu hákového kříže. Obsáhlé práce vznikaly v letech 1976 až 1982 a tvoří páteř jeho díla. Pět rukopisů čítá na 900 stran textu a 400 textových a hlavně fotografických příloh. v té době navíc napsal i drobnější, ale detailní studii z historie praporu Svazu junáků-skautů RČS jako připomínku 60. výročí slavnostní chvíle, kdy skauti dostali tento dar od T. G. Masaryka.

K některým úsekům skautských dějin se pak Plajner vracel podrobnějšími studiemi. Nejprve to byl Velký pokus 1912, jak nazval první Svojsíkův tábor. Připomenul tím 70. výročí významného okamžiku počátků našeho skautingu. Pak si uvědomil, že je potřeba budoucím generacím představit galerii slavných skautských osobností, a tak zpracoval do dvou objemných knih medailony nositelů Řádu stříbrného vlka, kterých bylo do roku 1970 uděleno 22 (včetně zahraničních). Začal psát i medailony sester vyznamenaných Řádem stříbrného trojlístku, ale tuto práci mu již zdravotní stav nedovolil dokončit.

Po nositelích nejvyššího vyznamenání bylo třeba připomenout bratry a sestry, kteří položili životy během druhé světové války, a tak naplnili mírou nejvyšší svůj skautský slib. Tento soubor vznikl spoluprácí s dalším historikem-amatérem bratrem Antonínem Vémolou. Poté následovala opět drobnější studie o návštěvách světové náčelní lady Olave Baden-Powellové a Johna S. Wilsona, ředitele mezinárodní skautské kanceláře. Impulsem bylo opět kulaté výročí, a sice 30. výročí návštěvy světové náčelní v Československu roku 1946.

Poslední rozsáhlý rukopis vznikl opět spoluprací s dalším odborníkem na slovo vzatým, s bratrem Evženem Štáflem, nestorem havlíčkobrodského skautingu. Vzdává tím hold svému prvnímu vůdci Jiřímu Wolkerovi a jakoby se vrací ke svým skautským kořenům. Úplně poslední rukopis je sice drobnější, ale důležitý svým záběrem - poodhaluje kritické chvíle komunistického převratu v roce 1948 a jeho dopad na skauting.

Všechny rukopisy vznikly ve trojím vyhotovení. Jeden kus zůstal autorovi, druhý byl (naštěstí!) prozíravě předán do Památníku písemnictví a třetí byl určen pro kolování mezi přáteli a vážnými zájemci o historii. Uvažte, kolik to bylo třeba jen fotografií - všechny minimálně 3x! Kolující rukopisy byly dále opisovány. Se souhlasem autora opsal na psacím stroji br. J. Punčochář pro potřeby ilegální skupiny historiků bratra Horkého na průklepový papír všechny rukopisy, ale ty bohužel neobsahovaly velmi cenné obrazové přílohy. Koncem osmdesátých let se již dařilo některé rukopisy xeroxovat, ale kvalita fotopříloh nebyla často na patřičné úrovni. Na přelomu osmdesátých a devadesátých let vyšla větší část Plajnerových rukopisů v omezeném nákladu v edici "Šrámizdat", kterou připravoval bratr B. Škaroupka z Brna.

Po obnově Junáka předal syn bratra Plajnera některé rukopisy Junáku do našeho archivu, bohužel však nebyly všechny. Pro zájemce o skautskou historii se tak Plajnerovy rukopisy staly opravdovou studnou poznání. Možnost "z ní pít" však mělo jen několik desítek zájemců, a tak se Junácká edice rozhodla začít s vydáváním tohoto díla. Bohužel se podařilo vydat jen první část Zaváté stopy - Úsvit českého junáctví. Přestože rukopis lektorovali ještě za Plajnerova života někteří další pamětníci, bylo třeba pro knižní vydání celý rukopis lektorovat znova. Bylo tak objeveno množství drobných chyb a nedostatků způsobených zřejmě nemožností si některá fakta ověřit, nebo nedostupností některých originálů. Chyby byly opraveny a první kniha z Plajnerovy pozůstalosti vyšla koncem roku 1992. Uvažovalo se o pokračování edice tempem jeden rukopis ročně (právě pro náročnost lektorských prací), ale Junácká edice se krátce na to dostala do problémů a ukončila svoji činnost. Tu, zpočátku zaměřenou hlavně na kontinuitu časopisů, převzala nejprve Nadace Fons a pak bylo založeno Tiskové a distribuční středisko Junáka (TDC). Plajnerovy rukopisy však i pro TDC znamenaly příliš velké sousto. Uvažovalo se o vydání rukopisu a B s v  roce 1996, kdy jsme vyhlásili Rok A. B. Svojsíka (120. výročí narození), ale pro údajný malý zájem hnutí se nerealizoval ani tento titul.

Zájemců o historii je v našem hnutí na stovky, ale ne na tisíce a tak i náklady těchto publikací by byly nízké - a jejich cena vysoká. Přesto jsme myšlenku zpřístupnit úctyhodné Plajnerovo dílo zájemcům a badatelům neopustili, a tak přišel v průběhu minulého roku spásný nápad - převést všechny rukopisy do digitální formy a vyrobit z nich CD-rom (proti čtrnácti objemným knihám nesrovnatelně levnější). a ten vydat podle zájmu i v  malém nákladu, což ovšem znamenalo vsadit především na dobrovolnickou práci a rezignovat na profesionalitu výsledného produktu. To se projevilo v několika věcech, uvedených níže.

Z řad mladé generace se nabídli jedinci ochotní zdarma převádět rukopisy do elektronické podoby a práce se rozjela. Bez nich by tento projekt nebyl nikdy uskutečněn a jim patří největší dík. Shromáždili jsme všechny originály rukopisů - z Ústředního skautského archivu, ze soukromých sbírek a zbývající nám laskavě zapůjčili z Památníku národního písemnictví.

Před ukončením práce na elektronické verzi rukopisů přišel další nápad, a to přece jen vydat alespoň jednu tištěnou knihu, která širší okruh čtenářů seznámila s Plajnerovou prací, ukázala styl a záběr jeho studií a hlavně alespoň na ukázkách představila to, co naleznete na CD.

Rukopisy na CD-rom nejsou řazeny chronologicky tak jak byly napsány, ale nejprve je řazena základní část a po ní podrobné studie. Vzhledem k tomu, že původní názvy rukopisů měly vedle hlavního názvu ještě podtitul (někdy i druhý podtitul), a tím se stávaly názvy méně přehledné, volili jsme za názvy částí (kapitol) pro jejich jednoznačnost jen ony původní podtituly.

Jak již bylo uvedeno, vzhledem k náročnosti celé práce, jsme na některé představy museli rezignovat a vybrat jednodušší variantu. Stanovili jsme si cíl, převést původní dílo do elektronické podoby a k jeho prezentaci využít v přiměřené míře možností, které technicky nabízí elektronické publikování. Dali jsme přednost brzkému vydání, před několikaletou důkladnou prací. i proto, že za nejcennější na celém díle nepokládáme faktografickou bohatost, ale myšlenkový záběr. Proto také znovu upozorňujeme, že toto dílo není faktograficky přesnou učebnicí historie skautingu.

Z výše uvedených důvodu i vzhledem k současné práci více lidí:

- jsme důsledně vycházeli ze struktury autorových rukopisů. Ze způsobu označování a psaní poznámek, ze způsobu číslování příloh apod. Proto můžete v různých rukopisech nalézt různé označování těchto věcí i různé struktury celé práce.

- obrazové přílohy jsme vzhledem k časové náročnosti, zpracovávali v rozlišení pro monitor a kvalita nutně vycházela z použitých podkladů, mnohdy nekvalitních. Nenahrazovali jsme podklady pátráním v archivu a několik obrazových příloh jsme museli pro naprosto nevyhovující či dokonce chybějící předlohy vypustit.

- u některých obrazových příloh obsahujících reprodukce textu jsme se snažili text přepsat, ne vždy se nám to vzhledem k časovým možnostem podařilo

- tam, kde to bylo bezproblémové, jsme se snažili většinu textů provázat odkazy

- rejstříky jsou uvedeny pouze v těch dílech, kde je měl zpracované i autor, jinak jsme toto řešili funkcí vyhledávání

- až na rukopis (Úsvit českého junáctví) nebyly další novodobě lektorovány, tedy faktograficky opravovány - jsou v té podobě, jak je bratr Plajner napsal, a to přestože, že víme, že obsahují chyby. Pouze u Úsvitu českého junáctví vycházíme z lektorované verze. Jsme přesvědčeni, že tyto chyby nesnižují celkovou vypovídací hodnotu celého díla. Jsou naopak výzvou badatelům a specialistům, aby upozornili na případné nesrovnalosti, napsali je vydavateli a umožnili tak opravy v případném dalším vydání, ať již elektronickém, knižním, či při publikování vybraných částí v článcích, atp. Budoucnost ukáže, zda úmysl po čase vydat druhé opravené a doplněné souborné dílo na CD-rom bude reálný a především nosný, vzhledem k tomu, že historická komise pracuje na souborném díle o historii skautingu, postaveném na moderním bádání a nových podkladech.

- v textech byly prováděny pouze jedny základní jazykové korektury

Tak jako bratr náčelník "Táta" Plajner psal část svých rukopisů pro připomínku kulatých výročí významných událostí, také my touto publikací oslavujeme hned dvě výročí - 90. let českého skautingu a "Tátovy" 100. narozeniny. Děkujeme mu tak za jeho celoživotní (tedy nejen písemnou) službu. Dík patří také všem jeho spolupracovníkům a přátelům, které mu pomáhali celé dílo dostat na svět.